Kázání o 15. N v Mezidobí

15. 7. 2012 Hlučín - farní kostel

Drahé sestry a bratři! 

Dnes tu opět máme zajímavé téma, které se nám pokusí ukázat na samotného stvořitele. Na to, jak ho můžeme vnímat, na to jak se nám zjevuje. Jde totiž vlastně o to, že, jak nám říká to dnešní druhé čtení, tak:

„…si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění; v lásce nás ze svého svobodného rozhodnutí předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista.“

Jak tedy vnímat Boha? Je to odvěká otázka. Ale je potřeba si uvědomit, že i světlem přirozeného rozumu můžeme dojít k tomu, že Bůh je. Spoustu lidí nakonec vyznává, že něco nad námi určitě je. A je to celkem pochopitelné, protože pokud jsme trochu vnímaví a dokážeme se povznést nad každodenní starosti a shon, a se podíváme kolem sebe na svět na stvoření a pak na jeho vrchol, tedy na člověka, musíme postupně dojít k tomu, že něco, nebo spíš někdo za tím stojí. Člověk opravdu může žasnout nad dokonalostí tvorstva, jak vše do sebe dokonale zapadá a pochopí, že to musí být dílo někoho, kdo je nad námi.

Je ale ještě potřeba počítat s tím, že naše poznání je ovlivněno tím, že my sice asi chápeme, že něco nad námi je, ale pak je tu ještě skutečnost, že to něco nedokážeme jen tak pojmenovat a pochopit, rozumem obsáhnout. Pro lidský intelekt je toto rozumové „obejmutí“ Boha doslova nemožné. Bůh je totiž dokonale nepostižitelný, nevyslovitelný, neuchopitelný apod. Spíš se můžeme bavit o tom, co není, než o tom, co je. A též i díky dědičnému hříchu a této naší rozumové nedostatečnosti v pochopení toho, co, nebo spíš kdo je to něco nad námi, potřebujeme pomoc. Tu pomoc nám nabízí a dává Boží zjevení, které nám zprostředkovává církev. A to přesně podle úkolu, který od Pána dostal Petr, hlava apoštolského sboru. „Ty utvrzuj své bratry ve víře.“ Bůh tedy odhaluje, zjevuje sebe jednak skrze své Slovo, které máme v Písmu a pak i skrze církev. Nakonec v samotném Písmu můžeme číst slova Pána Ježíše, který o sobě říká: „Já jsem dveře.“ a „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ On je opravdu dveřmi k Otci a víme, že církev je mystickým tělem Krista.

 No a závěrečná část našeho zamyšlení pak bude patřit tomu, jestli a jak vůbec mluvit s druhými o Bohu. Na otázku: „jestli“, je odpověď: „určitě ano“. Na druhou otázku: „jak?“ už tak jednoduchá odpověď není. Je třeba si uvědomit, že ať budeme mluvit o Bohu jakkoli, vždy se jen budeme nesměle pokoušet se ho nějak dotknout. Rozhodně ho nejme schopni, jak už bylo řečeno, ho nějak svým výkladem postihnout a obsáhnout. A s tímto vědomím a velikou pokorou je třeba na něj ukazovat. Možná i těmi cestami přirozeného rozumu. A pak je ještě jedna rovina této odpovědi na otázku „jak“. Bůh sám nám pomohl aspoň trochu porozumět jemu samotnému, pokud se o tom tak dá mluvit a to tím, že poslal svého Syna. A Ježíš nám opravdu na Boha ukazuje jako nikdo jiný. A tím, že jsme poznali Ježíše a jeho lásku k nám, tak tím se nám určitě otevřel, možná ještě otevře, v srdci pramen „živé vody“, který tryská. Já sám si vzpomínám na to, že ten objev Boha lásky, skrze Ježíše, byl tak silný, že prostě nešlo o Něm nemluvit, nechat si to jednoduše pro sebe. Je to samozřejmě tajemství, že někdo to dokáže a někdo ne. Ale všimněme si jedné věci. Ježíš posílá hlasatele evangelia, tedy té radostné zvěsti o Bohu, který je tu pro nás, po dvou. Viděno dnešníma očima, bychom si řekli, že to možná nebylo dost efektivní. Ale Ježíšovi asi nešlo o to, aby přinesli pouze informaci. To se určitě i v té době dalo zařídit jinak. Skrze listy apod. Ježíš chtěl, aby přinesli svědectví. A to svědectví o tom, v jehož jménu byli posláni.  Svědectví o Lásce s „L“ se dá totiž vydávat jen ve dvou. A kde je Láska, tam je Bůh. On už pak to světlo poznání a víry dává sám. Ale my máme být nástrojem, abychom ho donesli. Tak se snažme všichni. Myslím si, že tento svět to hodně potřebuje. 

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Naše farní stránky: