Kázání na Svátek křtu Páně

12. 5. 2014 Hlučín - farní kostel

Sestry a bratři! 

Dnešní neděle nám uzavírá Vánoční dobu a také nám chce připomenout, co to vlastně je křest. Dost často vnímáme křest jako určitou věc, kterou jsme jako malí přijali, cítíme, že nás nějak spojuje s křesťanstvím, ale pravý důsledek a význam často nedomýšlíme. Prožili jsme loni rok víry, kdy jsme tady často o víře hovořili. A samozřejmě křest má s vírou dost společného.

Ale na začátek toho dnešního zamyšlení bych připomněl takovou základní věc, že křest je jedna ze sedmi svátostí. Připomínám to proto, že svátosti na něco ukazují, přinášejí zvláštní Boží milost. V případě křtu je to skutečnost, že Bůh mimořádným způsobem vstupuje do života člověka. Přichází, aby náš život cele uchopil a pomohl nám ho přetvořit. A to k původní podobě, ke které jsme byli stvořeni. My lidé jsme se totiž od té původní podoby dost odvrátili a to skutečností, že jsme v osobě prvních lidí odmítli Boží plán, plán lásky a chceme si život řídit sami. Bůh nám tedy skrze křest znovu nabízí svou pomoc do života, která spočívá v tom, že mu můžeme důvěřovat a svěřit mu tedy celý svůj život. Počítat s Jeho pomocí a také nechat ho, aby nás On vedl. A tady už určitě vnímáme prostor pro zpytování svědomí. Jak „pouštím“ Pána do svého života? Chci ho tam vůbec pustit anebo se chovám spíš jako ten, kdo s Ním nechce mít nic společného? A pokud ho pouštím, tak kam až? Chci ho mít pouze jako občasného kamaráda, nebo mám odvahu přijmout i Jeho vůli se mnou anebo ho pustím i do svých nejhlubších tužeb či ho nechám jít až tam, do hlubiny mé duše, kde se sám zastaví?

Víte, sám vnímám, že plného přijetí svého křtu je potřeba dorůstat, ale také mít odvahu spolupracovat s Boží milostí.

A teď bychom se mohli zastavit u oblíbeného diskuzního tématu křtu malých dětí. Je ale důležité u toho vnímat to, co jsem právě řekl. Rodiče se zavazují k tomu, že se budou snažit dětem pomáhat poznávat Pána a Spasitele. Myslím si, že asi nejlepší způsob je sami se o to snažit. Žít poctivě svou víru. Svádět i poctivé duchovní boje ve svém srdci o věrnost Pánu. A mít odvahu se přiznat i k selháním. Je to těžký úkol vydávat vlastním dětem toto svědectví.

Při výchově jde také o to, snažit se dětem ukázat správný obraz Boha. Kdo to vlastně je, komu ty své děti svěřuji? Jak já vnímám Boha? A je asi velmi pravděpodobné, že moje děti ode mě převezmou můj obraz Boha. Křtem skutečně Bohu děti darujeme. A měli bychom to dělat i proto, že mu sami důvěřujeme. Že také zakoušíme Jeho lásku a pomoc. A totéž chceme i pro své děti. A nedělejme si iluze, že z nich někdo jiný křesťany udělá.

Žít svou víru a uskutečnit v životě svůj křest a dojít do cíle, do Otcova domu, to dnes není vůbec jednoduchý úkol. Prakticky nemáme jinou šanci, než spolupracovat s Boží milostí. Kéž se tedy i dnes otevřeme Jemu samotnému a opět se necháme obdarovat.     

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Naše farní stránky: