26. 1. 2014  Hlučín - farní kostel

Sestry a bratři! 

Právě jsme prožili týden modliteb za jednotu křesťanů. Včera skončil. Ale já bych si i dnes dovolil pár slov na toto téma, protože i dnes jsme v druhém čtení slyšeli o tom, jak apoštol Pavel vybízí křesťany v Korintu k jednotě. I mezi nimi už tenkrát byli roztržky. A nemusí se vždy jednat jen o roztržky věroučné. Ale i těch je dnes dost.

Samozřejmě kolem sebe vnímáme mnoho církví a náboženských společností. Ještě bych ale zmínil to, že v týdnu modliteb za jednotu křesťanů jsme se modlili za nalezení cesty k jednotě hlavně mezi těmi, kteří věříme v Ježíše Krista. Pak ještě víme samozřejmě i o těch, kteří věří v jiného boha. To jsou členové jiných náboženství (ty největší jsou Islám, Židovství, Budhismus, Hinduismus a Křesťanství). My jsme se tedy modlili tento týden za jednotu příslušníků křesťanského náboženství. Ale i mezi jednotlivými náboženstvími existuje dialog a snaží se o něj i papež na nejvyšší úrovni.

Ale zpět k dialogu mezi křesťanskými církvemi. Dnes už tento dialog je na celkem vysoké úrovni a to mezi všemi vrstvami obyvatelstva. Samozřejmě je na úrovni představitelů církví, ale i na úrovni obyčejných věřících. Je krásným plodem tohoto dialogu v naší zemi třeba společná služba v armádě nebo ve zdravotnictví. Minulý týden třeba proběhlo v Olomouci, právě při tzv. ekumenické bohoslužbě společné vyslání nemocničních kaplanek do služby v nemocnicích v Olomouci. A rozhodně tu nejde o to, že si každý dělá na vlastním písečku, ale navzájem si tyto ženy, mezi nimi i řeholní sestry, pomáhají. Jestli třeba jedna z nich, například husitského vyznání se setká s klientem katolíkem, tak ho nepřesvědčuje na svou víru, ale zavolá katolického duchovního, aby mu posloužil v jeho vyznání. Myslím, že se nám, křesťanům, takto daří dnes vydávat krásné společné svědectví.

Ale rád bych tu zmínil i krásný dialog mezi námi v katolické církvi, třeba mezi různými spiritualitami a hnutími. Dnes už je běžné, že řády a kongregace třeba společně pracují na pastoraci povolání. Kdysi si tzv. každý sháněl svoje a stávalo se, že si mezi sebou i záviděli, že ti mají víc dorostu, než my. Ale dnes chtějí společně mladým ukázat své dary a duchovní cesty a pomáhají si v tom, aby mladé lidi vedli ke správnému rozhodnutí.

Ale samozřejmě jsou i ty roztržky. Například jsme na podzim začali v naší farnosti setkávání seniorů a tam jeden člen naší farnosti správně ukázal na to, že není úplná jednota ve vidění určitých pravd a ve směřování naší církve. Jednalo se tam o to, že jsme objevili časopis, kde se psalo nepěkně o svatém otci a o tom, jakým směrem vede církev. A aspoň jsme si na tom setkání mohli říci, jaká je správná cesta. Ale stává se, že jsou na věci různé názory, což není zakázáno, ale měli bychom se snažit navzájem respektovat, snažit se pravdivě též o hledání pravdy a pokud mě autorita církve napomene, měl bych poslechnout, nebo se o to aspoň snažit.

Závěrem bych chtěl, k tomu co zaznělo připomenout Boží slovo, kterému jsme dnes dopřáli sluchu. Tedy doufám.

Je Kristus rozdělen? Copak byl za vás ukřižován Pavel? Nebo jste byli ve jménu Pavlově pokřtěni? Neposlal mě totiž Kristus křtít, ale kázat radostnou zvěst, a to ne nějakou slovní moudrostí, aby Kristův kříž nebyl zbaven působivosti.    

Uvědomme si, že hlavním naším pojítkem je skutečně Pán a ti, které On posílá ke službě jednoty (tedy kněží v jednotě s biskupy a papežem). A Kristus se před smrtí za jednotu modlí a pak za ni i dává život. Myslím si, že když budeme poctivě hledat Pána, tak v něm se určitě setkáme, i když budeme mít na věci rozdílné pohledy.