3.11.2013 Hlučín - Darkovičky

Drahé sestry a bratři! 

Dnes se tu setkáváme s pravdou víry, která nám všem určitě zní dobře, a rádi o ní slýcháváme. Ta pravda víry zní, že Bůh je Láska. Je shovívavý a plný slitování. A je to určitě důležité vědět, na druhé straně toho zase nesmíme zneužívat.

A jak Bůh miluje člověka, to můžeme vidět napříč celým Písmem svatým. Už na Hoře Sinaji, kdy se poprvé setkáváme s lidským selháním, vidíme, jak se Bůh slitovává. Je tam popsán příběh, kdy Bůh se sklání ke svému lidu, slyší jeho nářek, jako otroků v Egyptě a vyvádí je mocnou rukou z otroctví. A když pak Mojžíš odchází uzavřít s Hospodinem smlouvu, lid mu na to odpovídá tím, že si ulije zlaté tele a uctívá ho místo Boha. A kdybychom se pořádně začetli do Starého zákona, stále můžeme vidět Boha, který i přes nevěrnost svého lidu se k němu neustále sklání a dává mu nové příležitosti. Jasně tedy vidíme Boha, který se slitovává a odpouští. Můžeme si zde citovat například proroka Ozeáše, který vkládá do úst Hospodina tato nádherná slova:

Ačkoli jsem sám naučil Efrajima chodit, on na své rámě bral modly. Nepoznali, že já jsem je uzdravoval. Provázky lidskými jsem je táhl, provazy milování, byl jsem jako ti, kdo jim nadlehčují jho, když jsem se k němu nakláněl a krmil jej.

A když se pak podíváme do NZ, vidíme sv. Jana, který ve svém prvním listě jde ještě dál, když říká:

Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska.

Tady Jan tedy říká, nejen to, že Bůh má vlastnosti, kdy se smilovává a slitovává, ale kdy on sám je Láskou. Lásku tedy z pouhé vlastnosti povyšuje na bytí. A to je veliký rozdíl. Nakonec to ještě podporuje skutečnost, Jan psal své texty už jako stařec, říká se, že měl snad okolo 90 let. Byl to tedy člověk na prahu života a u takového člověka se dá říci, že už se nezabývá malichernostmi, ale že když o něčem mluví, nebo chce něco sdělit, jde k podstatě věcí.  Navíc podle malovaných obrazových děl Ježíše s učedníky lehával Jan často na Ježíšově srdci. Tak to aspoň zobrazuje křesťanská ikonografie. Jestli to je pravda, nevíme, ale možná tím chtěli umělci vyjádřit skutečnost, že Jan prostě Ježíšovu srdci byl nejblíže. Že mu nejlépe rozuměl.

A co si z tohoto biblického výletu dnes odnést? Snažit se od Boha učit lásce, která je nesobecká, která nemá hranice. A není tedy jako ta naše. My lidé jsme často omezeni časem a chtěli bychom zažít a vidět dopadnout spravedlnost na ty, kteří nám ubližují. Ale Bůh není omezen časem a navíc, jak říká i samo Písmo:

„Mé myšlenky nejsou myšlenky vaše a mé chování není podobné vašemu.“

Další věcí, která je pak velmi důležitá, je nejen tuto pravdu znát, ale pak ji ještě také celým srdcem přijmout. Od intelektuální znalosti k přijetí je někdy velmi dlouhá cesta. Mnohdy trvá i desítky let. Ale pokud si vyprosíme tu milost plně pochopit a přijmout do svého života, že Bůh mě nesmírně miluje, stane se v našem životě revoluce. Toto pochopení nám pomůže stát znovu těmi, kteří jsou stvořeni k Božímu obrazu. Těmi, kteří se naplno stali Božími dětmi v Kristu Ježíši, našem Pánu.