Kázání na Slavnost Narození sv. Jana Křtitele

24. 6. 2012 Hlučín - Darkovičky

Drahé sestry a bratři! 

Dnes máme zase pěkné téma a máme se bavit o povolání ke kněžství. Je to i tak pro naši farnost, protože už za 14 dní zde bude s naším farníkem slavit primiční mši svatou. Budeme se tedy spolu s ním radovat za dar kněžství, který skrze vkládání rukou našeho otce biskupa přijme už v sobotu v Ostravě v katedrále.

Toto téma už jsme trochu rozebírali z různých hledisek v primičním vydání časopisu Jordán, bude o něm řeč i při duchovní obnově přímo tři dny před primicí a i dnes o tom trochu budeme mluvit.

Tak první věc, kterou bych dnes měl zmínit je to, kdo se vlastně může stát knězem. Rozhodně by to měl být muž, který je duševně zdravý, musí mít ukončené vysokoškolské teologické vzdělání, měl by to též být i psychicky odolný a i lidský zralý člověk. Toto jsou takové jasně vnímatelné vlastnosti. Samozřejmě se též vyžaduje, aby se kandidát snažil o poctivý a plný život z víry, aby měl víru zažitou, nebyl tedy ve víře žádný nováček a během formace usiloval o růst ve víře. Když mladý muž podstupuje přijímací řízení před biskupem a pověřenými kněžími, je na mnoho věcí samozřejmě dotazován a především na to, proč se chce stát knězem. Pak tito kandidáti kněžské formace musí projít též psychologickými testy a jsou dále během formace zkoumáni, zda je jejich odhodlání upřímné a pravdivé a zda jsou vhodnými kandidáty pro kněžskou službu v církvi. Ta formace ke kněžství probíhá v domě, který se jmenuje Kněžský seminář, a zde jsou opět pověření kněží, kteří dostali důvěru biskupů, aby jim pak podávali o jednotlivých kandidátech svědectví. Formace v naší zemi začíná tedy přijetím do přípravného ročníku, říkáme mu Teologický konvikt, pak je pět let studia na Teologické fakultě většinou buď v Olomouci, nebo v Praze, a pak už tyto bohoslovce po složení státních zkoušek na univerzitě a prodělání seminární formace, pokud jsou shledáni vhodnými, biskup světí na jáhny. To je předstupeň kněžství, který církev před kněžským svěcením vyžaduje. Po jáhenském svěcení jsou pak už posíláni do farností, kde se věnují službě Božímu lidu jako jáhnové. Tato jáhenská služba pak trvá většinou rok a po ní už tito kandidáti kněžství přijímají kněžské svěcení.

Takto tedy vypadá formace a cesta ke kněžství z té vnější stránky. Ale je tu ještě jiná stránka, která je možná i důležitější. A to je ta vnitřní motivace mohli, bychom též říci. Církev však v této souvislosti mluví spíš o povolání. Znamená to, že je tu někdo kdo volá a někdo kdo hlas slyší. Ten kdo volá je samozřejmě Bůh a slyší ti mladí mužové. Ten hlas není vnímatelný ušima jako zvukové vlnění. Je to hlas, který nám každému zazněl v srdci. Možná by se dalo mluvit též o jakési vnitřní touze. Ale rozhodně to je pozvání. Není to tak, že by si to člověk sám usmyslel, že to prostě půjde dělat. Tuto touhu mladého muže pak ale ještě církev musí přijmout. Je zde tedy povolání, které církev přijímá a má plné právo i kandidáta odmítnout a sem tam se to i stane. Bůh si nás ke službě v církvi také vybírá mimo naše lidské chápání, koho sám chce. Není v tom nějaké pravidlo nebo systém. Dost často my kněží vnímáme to, že si nás Bůh vybral jako veliký nezasloužený dar. A je to tak. Vložil do nás svou důvěru, i když ví, co jsme zač, možná i lépe, než my sami.

Pak je tu další věc, která je s kněžstvím spojena a to v podmínkách naší Římskokatolické církve a to je celibát. Dost často jsou vnímány jen ty vnější důsledky celibátu, ale není to jen o tom, že žijeme bez ženy a rodiny. Já osobně celibát vnímám jako zasvěcení se Bohu. Dání se mu cele k dispozici ve službě a to i skrze modlitbu. A právě ve chvílích, kdy cítím samotu a někdy i bolest z ní, tak vidím, že to je ta chvíle, kdy mu můžu darovat i toto prázdno, které by přirozeně v životě každého muže zaplnila žena a děti. Pak také vnímám i to, že správně žitý celibát je vztah. Nejen z mé strany vůči Bohu, ale také z jeho strany vůči mně. Já v tom vztahu, asi jako každý z nás, dost klopýtám. Ale vnímám, že On je tomuto vztahu opravdu věrný. A tato Jeho věrnost a veliká láska mi vždy znovu dá sílu povstat ze svého hříchu, krize nebo selhání znovu jít za ním v tom, k čemu mě povolal a skrze svátost kněžství posvětil.

Tak vás taky všechny prosím o modlitbu za nás kněze, abychom vytrvali na této cestě, abychom se na ni stali svatými a dokázali i vás, především svým životem, trochu k té svatosti vést a povzbuzovat. 

Sdílet

Komentáře

Ondr modlím se, modlíme se...

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Naše farní stránky: