25.3.2012 Hlučín - Darkovičky

Drahé sestry a bratři! 

Dnes zde máme další zajímavé téma, které je pro náš život velmi důležité. Týká se skutečnosti, se kterou se denně setkáváme. Tedy aspoň doufám. Budeme dnes mluvit o svědomí. Řekneme si, co to je a co s ním.

Taková jednoduchá definice, kterou učím děti v náboženství, a dobře se pamatuje, říká, že svědomí je: HLAS BOŽÍ V NÁS. Je dobré si uvědomit, že v našem srdci nějak tento Boží hlas zní. Říká mi, když udělám něco špatně, tehdy mi svědomí špatnou věc vyčítá, nebo říkáme, že mě hryže, a když zas udělám něco dobře, tehdy mě pochválí. Dokonce první čtení dnešní neděle v tom úryvku knihy proroka Jeremiáše říká:

Vložím svůj zákon do jejich nitra, napíšu jim ho do srdce, budu jim Bohem a oni budou mým lidem!

Ano, je to zákon vložený Bohem do našeho srdce. Nikdo nás neučil, že krást a zabíjet je špatně. Všichni to nějak víme. Všichni víme, že nevěra v manželství není dobrá a taky to nemusíte děti nějak učit. Ale může se stát, že vlivem prostředí se tento Boží zákon, vepsaný do našeho srdce pošpiní, nějak se zanese a naše svědomí už pak nefunguje, jak má. Pokud dítě vyrůstá v rodině, kde se běžně dělá zlo a nikdo se nad tím nepozastaví, tak brzy nabyde dojmu a postupně i přesvědčení, že to tak je v pořádku, že to vlastně tak má být a už pak hlas svého svědomí ve svém životě neposlouchá. Utlumí ho v sobě a jeho život pak nabere špatný směr. Svědomí je tedy potřeba opravdu vychovávat, vést. A to jednak samo vzděláváním, dotazováním se v případě nejistoty, apod.

Je pravdou, že v dnešní době se v takovém prostředí pohybujeme skoro všichni. V současné společnosti je dost běžné někomu něco zatajit, neříct pravdu, nepřiznat daň, žít v tzv. alternativním vztahu, žít sexuálně před vstupem do manželství, anebo i mimo manželství jako vdovci a asi bychom toho našli ještě mnoho. Je třeba si uvědomit, že nás rozhodně před naším svědomím a v důsledku před samotným Bohem neomlouvá to, že to tak přece dělá většina. Myslím si, že v dnešní době je pro křesťany velmi důležité sledovat to, jak se církev dnes vyjadřuje k různým morálním problémům a výzvám, které se s vědeckotechnickým pokrokem dneška objevují jako houby po dešti. Je potřeba se opravdu vzdělávat v naší víře a též se navzájem podporovat. Nečekejme to, že společnost k nám bude shovívavá a bude s radostí a nadšením přijímat to, co církev ve věcech morálních říká. Asi se bude bránit a shazovat nás. Hledat naše hříchy, aby naše svědectví bylo nevěrohodné. A vidíme, že se to i mnohdy děje.

A dnes, kdy se vše zpochybňuje, kdy není vůbec jasné, jak jednat, co je správné a co ne, je pro nás všechny existenčně důležité mít jakési zázemí morální jistoty, které církev nabízí svým učením ve věcech morálních. Které také nabízejí různá křesťanská společenství. Bez podpory a pomoci druhých bychom asi těžko obstáli v této tak těžké době. A myslím si, že vůbec nemusíte mít strach se zeptat i kohokoli z nás kněží. Dokážeme pochopit, když někdo žije v omylu, když udělá chybu. Rádi v této situaci pomůžeme a ukážeme správnou cestu. Nejsme tu od toho, abychom druhé soudili, to necháme Pánu Bohu. Na druhou stranu je ale potřeba vědět, že pokud tuším, že nejednám dobře a ani se neujistím, jestli mé jednání je správné nebo ne, tak to už dobré není. V tomto případě se pak mluví o jakési zaviněné nevědomosti a tom, že své svědomí schválně nevzdělávám. To je potřeba také vědět.

Na závěr bych chtěl pak říci, že nemějme strach z Boha. I dnes nám Ho ten úryvek proroka Jeremiáše prezentuje jako někoho, kdo se k nám opravdu sklání. Je třeba ale mít odvahu a ochotu Pána poznávat. Poznávat a potkávat se s ním skrze církev. Dotvrzují to polední dvě věty dnešního prvního čtení:

Nebude již učit druh druha, bratr bratra: "Poznej Hospodina!" Neboť mě poznají všichni od nejmenšího do největšího - praví Hospodin. Jejich nepravosti jim odpustím a na jejich hřích už nevzpomenu.