V úterý 30. října jsem byl na setkání se svými spolubratry v Praze a znovu jsem si při meditaci, kterou jsme tam měli, uvědomil  jednu důležitou věc. A to jak je důležité vycházet ve svém životě z Božího Slova. Nejen ho číst a meditovat, ale především ho uvádět do života. Určitě mnozí, ne-li všichni víte, že to není věc, kterou člověk začne a už to zvládá do konce života bez problémů. A tak i já. I když jsem už začínal mnohokrát , tak jsem začal včera zase.

Kdysi, asi před 14 lety jsem totiž požádal jednu významnou duchovní osobnost, Chiaru Lubichovou, zakladatelku hnutí Fokoláre o Boží Slovo pro svůj život a dostal jsem. "Miloval všechny až do krajnosti" (Jan 13,1). Trochu jsem se toho tenkrát zalekl, ale nakonec s radostí přijal. V poslední době jsem však na to trochu zapoměl. A tak musím říci, že jsem si včera znovu uvědomil toto mé nasměrování, které jsem obdržel do svého života. Žít tedy hlavně pro ostatní.

A musím říci, že jsem hned pocítil plody tohoto svého snažení. Nešlo vůbec o velké věci. Ale podařilo se  mi  třeba naslouchat člověku, se kterým mluvím, Lépe se věnovat tomu, se kterým zrovna jsem a snažit se mu vytvořit "nebe" apod. Hned jsem večer zjistil, že se mi lépe modlí, že můj vztah k Bohu je najednou pevnější.

Chtěl bych tedy všechny čtenáře tohoto mého pokusu o blog povzbudit k podobné zkušenosti.

NEBOJTE SE. STOJÍ TO ZA TO.