8. 12. 2013 Hlučín Darkovičky

Drahé sestry a bratři! 

Už jsme u druhé neděle adventní a tedy v polovině. Během adventu bychom se měli připravovat na setkání s Pánem. V týdnu jsem, tady mluvil o tom, jestli tedy Pána očekáváme, jestli bychom byli vůbec ochotni ho k sobě pustit. A pak jsme se zamýšleli kam až. Jak hluboko do své duše, do svého života. Někdo by ho třeba nechal, aby si s ním popovídal o svém životě. Někdo by byl ochoten ho pustit třeba až pod kůži své vlastní vůle. Tedy dát mu i svou vůli, rozhodovat se ne podle sebe, ale podle Něho. Někdo by nechal třeba jít až na nejhlubší dno svých tužeb. Dát mu tedy i své touhy a nelpět na nich. A někdo možná má odvahu pustit ho až tak daleko, jak On sám uzná za vhodné. Tedy, aby si Pán sám vzal v mém životě to co je potřeba a mohl to třeba i proměnit a uzdravit.

A s tímto zamyšlením souvisí i to mé dnešní. Čekáme Pána, ale jakého Pána čekáme? Jakou máme o Něm představu? Dneska jsme slyšeli v evangeliu slova Jana Křtitele, který mluví o Mesiáši, tedy o tom, který by měl přijít. Jan křtitel, který byl v té době asi s největší pravděpodobností členem nějaké radikální náboženské skupiny, ho viděl možného mesiáše jako někoho, kdo udělá rychlý pořádek, kdo nastolí nábožensko-politické království. Jeho slova zní docela hrůzyplně:

Když však viděl, že k jeho křtu přichází mnoho farizeů a saduceů, řekl jim: "Zmijí plemeno, kdo vám ukázal jak uniknout trestu, který už hrozí? Přinášejte tedy ovoce hodné obrácení. Nemyslete si, že můžete říkat: 'Naším otcem je Abrahám!', neboť vám říkám: Bůh může oživit tyhle kameny a Abrahámovi z nich udělat děti. Sekera už je přiložena stromům ke kořenu; každý strom, který nenese dobré ovoce, bude poražen a hozen do ohně. Já vás křtím vodou, abyste se obrátili. Ale ten, který má přijít po mně, je mocnější než já; jemu nejsem hoden ani opánky přinést. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. V ruce má lopatu a pročistí (obilí) na svém mlatě. Pšenici uloží na sýpce, plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným."

Ale naplnily se jeho představy? Vidíme, že asi ne. Možná by si to i někteří přáli. Ale pro celkové porozumění toho, kdo vlastně má mesiáš být, musíme slyšet i dnešní proroctví z knihy Izaiášovy:

Vyrazí ratolest z pahýlu Jesse, výhonek vypučí z jeho kořenů, spočine na něm duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumu, duch rady a síly, duch poznání a zbožnosti, naplní ho duch bázně před Hospodinem. Nebude soudit podle zdání, nebude rozhodovat podle doslechu, ale podle spravedlnosti bude soudit chudé a podle práva se bude rozhodovat pro ubohé v zemi. Zabije násilníka holí svých úst, usmrtí bezbožného dechem svých rtů. Spravedlnost bude rouchem jeho beder a věrnost bude pásem jeho boků. Vlk bude přebývat s beránkem, pardál si lehne vedle kozlátka, tele a lvíče budou žrát pospolu a malé dítě je bude vodit. Kráva pást se bude s medvědicí, jejich mláďata spolu ulehnou, lev jako býk bude řezanku žvýkat. Kojenec si bude hrát nad dírou zmije a nemluvně sáhne rukou do skrýše jedovatého hada. Nikdo nebude škodit ani pustošit na celé mé svaté hoře, protože země se naplní poznáním Hospodina, jako vody pokrývají moře. Tehdy se objeví kořen Jesse jako znamení národům; pohané ho budou hledat a jeho sídlo bude slavné.

Mesiáš tedy nebude jen SPRAVEDLIVÝ, jak hlásal Jan Křtitel, ale bude také TVŮRCE POKOJE. A to je myslím také důležitá zpráva. A asi budeme klidnější při otevírání svého života, svého srdce pro toho kdo má přijít, když o Něm víme, že je jednak spravedlivý, ale též že na něm spočívá duch moudrosti a rozumu, duch rady a síly. A také jak píše apoštol Pavel křesťanům do Říma a v nich vlastně i každému z nás:

Všechno, co kdysi bylo napsáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z Písma čerpali vytrvalost a povzbuzení, a tak měli naději.