17. 11. 2013 Hlučín - Darkovičky

Drahé sestry a bratři! 

Dnes tu zaznívají texty Písma, které hovoří o tzv. „posledních věcech“. Těmi posledními věcmi se nazývají události, které budou předcházet příchodu, řečeno slovy Písma, příchodu Syna člověka na konci časů. Jsou to tedy události, také jinak řečeno spojené s koncem světa. To jak to tu Pán Ježíš popisuje by mohlo vypadat jako něco hrozného co nás čeká. Lidé si zvykli tomuto souboru hrůzných událostí také říkat apokalypsa. Ale pokud se podíváme na etymologický význam toho slova, které pochází ze starověké řečtiny, tak slovo apokalypsis se dá těžko přeložit, ale překládáme ho jako odhalení neboli zjevení. Nakonec i kniha Zjevení apoštola Jana, která o tom, jak to bude na konci světa vypadat, vypráví nejvíce a vznikla dokonce jako poslední kniha bible, se také cizím slovem nazývá Apokalypsa. Vypovídá to tedy o tom, co chci dnes také říci já a co i nám dnes říká sám Ježíš skrze církev.

Když se podíváme blíže na ta jeho slova, tak z nich, nebo respektive ne přímo z nich, ale z toho co nám sdělují mezi řádky, můžeme vyčíst jednu důležitou věc. Ježíš mluví na rovinu, co bude. Nenechává nás v tzv. „blažené nevědomosti“. Nevypráví nám pohádky, ale říká nám pravdu. Jinak vyjádřeno nás bere jako partnery. Jako zralé lidi, kterým může říct plnou pravdu. Ale obsahem jeho sdělení nejsou jen ty hrůzné události, ale také zvěst o tom, i když to vše bude, my nemusíme mít vůbec obavy. Bůh bude mít poslední slovo.  Když dokonce přijdou nějaká pronásledování, bude to pro nás příležitost vydávat svědectví o své víře. A Duch svatý nám dá se správně vyjadřovat. Kristus nám tedy slibuje velikou pomoc do těch časů, kdy bude celému světu velmi těžko.

Poselství dnešních textů není tedy: „Bojte se Boha!“, ale neboj se malé stádce. Já jsem s tebou.

V Písmu mimo tento dnešní text, který hovoří velmi jasně o posledních věcech a s tím přímo i povzbuzuje, je ještě mnoho dalších textů, které nám mohou pomoci mít důvěru. Jeden Izaiášův text ze 49 kapitoly krásně vypráví:

„Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní.“

Na jiném místě v Písmu zase vyznává sv. Pavel:

„Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč? Jak je psáno: Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku. Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu“

A nakonec známe i slova Jana Pavla II. při nástupu do pontifikátu: „Nebojte se!“ Mějme tedy důvěru v Pána, že i v posledních dobách na nás nezapomene a bude mám tvrzí, hradem a oporou.