8. 9. 2013 Hlučín - farní kostel

Drahé sestry a bratři! 

Dnes bychom se spolu měli bavit na téma prvního čtení, které je z knihy moudrosti, a které hovoří o tom, že pro člověka je velmi těžké pochopit Boha a nebeské věci, ale skrze Ducha Svatého to jde. A je dobré se snažit tedy rozumět Boží vůli a jeho záměrům. Snažit se vidět jeho moudrost, se kterou stvořil tento svět a se kterou ho také udržuje a vede. I když se nám někdy zdá, že vše se někam řítí, a asi z toho moc dobrý pocit nemáme. Jak to tedy je?   

Asi na začátku je potřeba si uvědomit skutečnost, která vyplývá z toho, že Bůh je, jaký je. Víme, že Bůh nemůže nebýt dokonalý. A kdyby stvořil nedokonalý svět, popřel by sám sebe. Řád světa skutečně dokonalý je. A můžeme to vnímat, pokud se jen trochu na něj soustředíme. Vše do sebe dokonale zapadá a přírodní zákony se navzájem doplňují. Pokud tyto věci dokážeme vidět a máme ještě navíc dar víry, mohli bychom meditovat o dokonalosti Boží o Boží lásce k tvorům a ke stvoření.

A jak to jde tedy dohromady s tím, že vnímáme všude okolo tolik zla a špatnosti? Důvod je jednoduchý. Když Bůh stvořil člověka, dal mu nesmírný dar a tím je schopnost rozhodovat se, volit mezi dobrem a zlem. Ve své veliké lásce neudělal člověka jako loutku, která bude poslušně dělat to, co Bůh ve své prozřetelnosti naplánoval, aby svět byl dokonalý. Tím by totiž dokonalý nebyl. Ale dává mu tento dar svobodné vůle a taky rozumu, aby vůli předkládal argumenty a ta se mohla správně rozhodnout. Pro Něj, ale i proti Němu. A tato schopnost se rozhodovat pak důsledku může znamenat to, že se člověk rozhodne proti Bohu. A když se podíváme okolo sebe, vidíme, jaký to má konečný dopad. Děje se to také kvůli naší porušené přirozenosti, kterou máme od hříchu prvních lidí a Boží moudrost a láska vymyslela i v této situaci cestu ven. Už hned po hříchu prvních lidí tu cestu člověku ukazuje v podobě zaslíbeného spasitele, který nám pak dává nástroje k cestě do cíle a hlavně Ducha Svatého. Ten nám pomáhá objevit tu cestu do Otcova domu a to i přes to všechno co nás zatěžuje a obklopuje. Slyšeli jsme to dnes v knize moudrosti:

Myšlenky smrtelníků jsou totiž nejisté a naše záměry vratké. Vždyť porušitelné tělo duši zatěžuje a pozemský příbytek utlačuje mysl plnou starostí. S námahou luštíme smysl pozemských věcí, nesnadno nalézáme to, co je nejvšednější. Kdo může vyzkoumat to, co je v nebi? Kdo poznal tvou vůli, když jsi mu nedal moudrost a z výšin neposlal svého svatého ducha?

A Duch Svatý se dnes projevuje tím, že nám ukazuje cestu skrze Boží slovo v evangeliu:

"Když někdo přichází ke mně a neklade svého otce, svou matku, ženu, děti, bratry a sestry - ano i sám sebe až na druhé místo, nemůže být mým učedníkem. (…) Tak ani žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem."

Je sem tam důležité mít odvahu odložit všechny své starosti a tzv. „zvednout hlavu k nebi.“ Zastavit se ve svém životě. A pak také doslova a do písmene se učit postupně odkládat vše, co nás tady svazuje a mít před očima věčný cíl. Jednou, až se tváří v tvář setkáme s Pánem, nám nezbyde nic jiného než On. Všechny věci a skutečnosti, ve které tady na zemi vkládáme naději a máme v nich své jistoty, budeme muset odložit a cele se vrhnout do Jeho náruče. Mějme odvahu si tyto slova připomínat a snažit se je ve svém životě naplňovat. Důvěřovat jeho moudrosti a lásce.