28.7.2013 Hlučín - Darkovičky

Drahé sestry a bratři! 

Dnes máme téma o modlitbě, protože jsme v prvním čtení četli, jak Abrahám s Hospodinem smlouvá o spravedlivé obyvatele Sodomy a pak evangelium nám předává krásnou modlitbu samotného Ježíše. My se dnes společně podíváme trochu podrobněji na tu modlitbu Otčenáš, protože je to jednak text, který sám Ježíš  učil učedníky a říká jim: „Vy se modlete takto“. Je to tedy modlitba, kterou Ježíš doporučuje každému z nás a také proto, že její text je opravdu velmi bohatý. Trochu si ho zde tady rozebereme, abychom, až se tuto modlitbu dnes budeme modlit, měli materiál k přemýšlení a věděli, zač vlastně prosíme, oč se modlíme.

Modlitba otčenáš začíná oslovením. Toto oslovení by nám mělo připomenout, že když začínáme modlitbu, že vlastně začínám rozhovor. A při rozhovoru bych měl být uctivý a pozorný k tomu s kým mluvím. Měl bych si být vědom jeho přítomnosti, i když ho fyzicky před sebou nevidím.

Koho oslovuji? Říkám: OTČE! Je dobré si představit, co se za tímto slovem skrývá. Někdy díky špatné osobní zkušenosti můžeme mít představu otce pomýlenou, ale to ještě neznamená, že Bůh je stejný, jako tem kdo mi mou zkušenost zprostředkoval. Je dobré si uvědomit, že Bůh je Otec, ten nejlepší jakého jsem schopen si představit. I když podle naší zkušenosti to může být mnohdy těžké.

Pak hned další slovo je zájmeno NÁŠ. Nestojím tedy před Bohem sám. Předstupuji před Něj s ostatními bratry a sestrami. Jsou lidé okolo mě pro mě skutečnými bratry a sestrami? Jak vnímám církev, své domácí křesťanské společenství, tedy ty se kterými se potkávám v kostele?

POSVĚŤ SE JMÉNO TVÉ. Bůh je dost svatý. Ale je skutečně pro mě svatý? Je mi „dost „svatý?

PŘIJĎ KRÁLOVSTVÍ TVÉ. O co se v životě snažím? O to, abych přede všemi obstál, abych byl první, nebo o to, abych žil jak mi to ukazuje Ježíš a to i skrze církev. V Jeho království rozhodně není hlavní úspěch a seberealizace, ale pokoj, mír a vzájemná láska. Pomáhám tedy ostatním, snažím se neprosazovat jen sebe?

BUĎ VŮLE TVÁ, JAKO V NEBI, TAK I NA ZEMI. To souvisí s tím, co jsme si říkali v předešlém bodě. Ale jeho vůle rozhodně není rezignace nad tzv. osudem. Jeho vůle je pro mě to nejlepší. Je to pro mě Jeho pán lásky a nabídka spolupráce na budování Jeho království.

CHLÉB NÁŠ VEZDEJŠÍ DEJ NÁM DNES. Je dobré si uvědomit, že pokrm je dar. Není to samozřejmost, ale je to něco co může být, ale také nemusí. Závisí to jen na dobrotě Boha. A možná i skrze mě chce Bůh obdarovat i ty, kterým se ho tak lehce nedostává. Je to příležitost k realizaci prosby o království. Ale prosme Boha nejen o ten pokrm tělesný, ale i ten pro duši. Ten potřebujeme ještě víc. Ten nás totiž sytí pro věčnost.

ODPUSŤ NÁM NAŠE VINY. Už to někdy bereme příliš samozřejmě. Jdeme ke zpovědi a je nám odpuštěno. Ale toto by nebylo, kdyby Bůh nedal svého jediného syna a kdyby on Otce neposlechl. Je to obrovský dar.

JAKO MY ODPOUŠTÍME NAŠIM VINÍKŮM. Dělám to skutečně tak? Protože pokud ne, ani mě nebudou odpuštěny mé hříchy a nedokonalosti.

A NEUVEĎ NÁS DO POKUŠENÍ A ZBAV NÁS ZLÉHO. Pokušení na nás číhá všude a též i v nás samotných. Prosme touto větou o milost pomáhající, abychom dokázali odolávat pokušením a dokázali naplňovat prorocký úkol, který jsme všichni dostali na křtu.

Když se na tu modlitbu podíváme ještě jednou, vidíme, že je zde obsažena celá naše nauka. Modlitba Otčenáš je shrnutím celého evangelia.  Je dobré si ji tedy modlit často a s vědomím co říkám. Prosit Pána, aby mě vedl a mohl se stále víc přibližovat k tomu, za co prosíme. Nebojme se ji modlit, i když třeba ještě úplně nežijeme podle toho, za co se modlíme.