Kázání na 15. neděli v mezidobí (2013)

14.7.2013 Hlučín - Farní kostel

Drahé sestry a bratři! 

Dnes máme celkem jasné téma. Kdo je bližní, to už nám Pán Ježíš odpověděl. Ale jaký má být vlastně v lásce řád a jaké jsou největší hříchy proti lásce. To se dnes pokusím objasnit, nebo vlastně připomenout já.

Ono to s tou láskou totiž není tak jednoduché. Vypadá to velice pěkně a mile, ale když s nad tím zamyslíme, není zas až taková legrace. Na prvním místě samozřejmě má být lásky k Bohu. V evangeliích se objevují specifikace této lásky. Když si to člověk připomene, tak si často uvědomí, jak k tomu má daleko. Není na škodu si je připomenout. Jednak dnešní první čtení také něco o té lásce říká:

"Budeš poslouchat hlas Hospodina, svého Boha, a zachovávat jeho příkazy a nařízení, to, co je napsáno v knize tohoto Zákona, a obrátíš se k Hospodinu, svému Bohu, celým srdcem a celou duší."

Ale víme, že to není všechno. Pán Ježíš ještě potvrzuje v dnešním evangeliu znalci zákona, že je třeba mít rádi Boha:

„…celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou myslí (…)“

Zkusme si v této chvíli představit, jak miloval Ježíš nás. Vůbec z toho nic neměl. Posmívali jsme se mu. Nebrali ho vážně. A on přesto dokonává svoje dílo, prožívá své utrpení do plnosti a to nejen v té fyzické podobě, ale i v opuštěnosti od Otce, kdy ho lidé na zemi neberou a cítí, že i nebe je zavřené. A přesto vůlí DÁVÁ SVŮJ ŽIVOT za nás a naši spásu. A to stejně dělá při každé mši svaté, i dnes i nyní a bude dělat až do konce časů. A to vše tváří tvář lidskému pohrdání, i tomu, že sice jeho dar přijímáme, ale jako by se nechumelilo, a navíc vůbec podle toho nežijeme.  

To je tedy láska z celé duše, síly a mysli. Stojíme v tomto postoji před Bohem?

A pak je tu ta láska k bližnímu. Kdysi jako student jsem slyšel o tzv. UMĚNÍ MILOVAT. Je to pět bodů, které mi mohou pomoci, aby moje láska k bližnímu byla více konkrétní. Tenkrát jsem pochopil, co to vlastně je křesťanský život. Do té doby to u mě bylo jen takové „šolichání“. Vycházejí všechny z Ježíšova života. První je MILOVAT JAKO PRVNÍ. Nečekat, že ten druhý se přijde první usmířit… Další je MILOVAT VŠECHNY. Často děláme rozdíly. Toho kámoše mít rád, nebo moji holku či kluka, to je v pohodě, ale rodiče… V KAŽDÉM VIDĚT JEŽÍŠE. Je to pak i spasitelné. Protože jen když mám rád Ježíše v druhém, to mi přináší spásu. Pak máme MILOVAT NEPŘÁTELE. To je drsné. Ale i to je třeba se učit. Přesně jako Ježíš. A poslední je SJEDNOCOVAT SE V LÁSCE. Láska má být konkrétní. Kdysi jsem slyšel, že když mám někoho rád, mají mě pak bolet svaly. Ne jen člověk politovat, ale plakat s ním. Doprovázet druhého ne jednu, ale dvě míle. Když se nad tím poctivě zamyslíme. Vidíme, že každý asi máme ještě kus cesty. Kdysi jsem slyšel, že kdesi vyrobili kostku, kde na každé straně byl jeden z těchto bodů. A děti se snažili opravdově a poctivě žít každý den jednu z těchto myšlenek. To co jim zrovna padlo. Určitě by v tom pro nás mohly být příkladem.

Ještě jsem slíbil něco o těch hříších proti lásce. Myslím si, že největším hříchem je LHOSTEJNOST. Představte si situaci, kdy se opravdu zamilovaný kluk postaví před své děvče, dlouho se k tomu kroku odhodlává, a nakonec se odváží říci, že ji má rád tak, že je za ní ochoten dát svůj život. A to děvče se na to usměje a řekne: „Hm. Ale, víš, teď nemám čas. Až někdy jindy.“ A toto dost často děláme my Ježíšovi. Je to nebezpečí pro nás všechny. LHOSTEJNOST a NEZÁJEM.

Mějme sílu i v tomto jít proti proudu tohoto světa a být těmi, kteří jsou sice ve světě, ale rozhodně nejsou

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Naše farní stránky: