7. července 2013 - Hlučín Darkovičky

Drahé sestry a bratři!

 

Dnes jsme slyšeli v druhém čtení slova apoštola Pavla, který mluví o tom, že na svém těle nosí znamení, že patří Ježíšovi. Pokusím se tedy něco říci o tom, že církev je TAJEMNÉ TĚLO KRISTOVO, že v církvi Pán Ježíš žije a je v ní tajemně přítomen. Těch přítomností Pána Ježíše máme v současnosti několik. Je samozřejmě přítomen ve svátostech. Pak určitě také vnímáme jeho přítomnost v Božím slově, skrze které k nám promlouvá. Dále je přítomen v jednotlivých zástupcích církevní hierarchie. Říkáme, že biskup, kněz nebo i jáhen nám také jistým způsobem zpřítomňuje Krista – hlavu - přítomného ve společenství. Také známe Ježíšovo slovo „Kde jsou dva nebo tři shromážděni v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich“. Toto vše pak dává základ proto, abychom mohli říci, že církev je tajemné tělo Kristovo. Skrze církev Ježíš vlastně žije v tomto světě. Pokud je ovšem církev tím, čím má být. A o to se musíme všichni snažit. Protože církev to nejsou jen ti druzí. To jsme my všichni, kteří jsme přijali křest. 

Možná bychom si mohli také říci, jak takové tělo vůbec funguje. Samozřejmě, že to většinou známe z vlastní zkušenosti, ale je dobré si uvědomit, že podobné principy platí i pro církev, která je také tělem Kristovým. Proto nakonec Pavel používá tohoto termínu, aby nám to přiblížil. Když se totiž říznete do prstu, tělo si neřekne, že je to věc jen toho prstu. „Co si nadrobil, to ať si taky vyžere.“ Ale celé tělo se snaží bojovat a dělá vše proto, aby se do těla nedostala nákaza, a snaží se poškozené místo co nejrychleji svými možnostmi uzdravit. A podobně by to mělo být i v církvi. Pokud je jeden úd tohoto mystického těla zraněný, třeba hříchem, není to jen jeho věc, ale celého těla. Celé tělo je tím ohroženo a celé tělo také cítí bolest. Někdy si totiž říkáme, co je komu do toho, jak já žiju? Ale právě že je nám všem do toho. Protože to není jen záležitost jedince, ale trpíme tím všichni. Už jen tím, že život takového člověka vrhá stín na život celé církve. Nemluvě o těch duchovních bolestech a ztrátách.

Kdysi jsem na vojně zažil to, že v církvi, tajemném Kristově těle, funguje zvláštní ekonomika lásky. Pracoval jsem tenkrát v kotelně a vzpomíná si, jak jsem tu nepříjemnou práci vždycky obětoval za někoho, kdo potřeboval. Tam někdo měl strach ze zkoušky, někdo prožíval smutek z rozchodu apod. Vždycky každé kolečko uhlí, které bylo třeba v tom uzavřeném sklepě plném prachu nabrat, jsem za někoho z nich obětoval. A nedávno jsem také slyšel, že to funguje i trochu jinak. Jsou na světě lidé, nejvíc asi v takových klášterech, kde jsme byli na farní pouti, kteří se cele nabídnou Bohu jako dar. Bůh bere toto jejich darování vážně. A ti pak i fyzicky na svém těle zakoušejí bolest, kterou zažíval Ježíš v getsemanské zahradě. Právě tak jako On za hříchy nás všech. Někdy mají ohromné bolesti, ale nejsou lékařsky nijak opodstatněné. Nedají se přirozeně vysvětlit. Teď by se mohlo někomu zdát, jak je Bůh krutý. Ale není to krutost Boha, nýbrž láska, se kterou se tito lidé chtějí natolik přiblížit Jemu samotnému a sjednotit se s Ním až do té míry, že chtějí trpět jako On. Známe takové případy z dějin mystiky a světců. A věřte, že i dnes jsou stejná srdce, takto zapálená Boží láskou. V této TAJEMNÉ EKONOMICE Kristova mystického těla se někde tiše, ukrytí před světem, obětují za nás všechny. Abychom my měli sílu žít v tomto světě a šířit Kristovo království. Mějme odvahu být součástí tohoto tajemného Těla Ježíšova. Buďme DOBRÝMI údy, které se snaží být důstojnou součástí tohoto velikého celku.