Kázání na 11. Neděli v mezidobí

16. 6. 2013 - Hlučín - farní kostel

Drahé sestry a bratři! 

Dnes bychom se spolu měli zamyslet nad textem druhého čtení, které jsme slyšeli, a které cituje list apoštola Pavla Galaťanům. Je zde zmíněn problém milosti a ospravedlnění. Kdo je před Bohem tedy ospravedlněn? Diskuze o tomto problému byla také dlouho kamenem úrazu mezi katolíky a protestanty. Protestanté byli toho názoru, že ospravedlňuje pouze víra. Přesně podle textu, který zazněl. Katolíci ovšem k tomu ještě připojují text Jakubova listu, který mluví o víře, kterou mají doplňovat skutky. Doslova se tam říká: „Víra bez skutků je mrtvá.“ Já jsem se na tuto věc podíval do KKC a tam jsem zjistil následující:

Ospravedlnění nám bylo zaslouženo Kristovým utrpením a je nám uděleno křtem. Ospravedlněním nás uvádí v soulad se spravedlností Boží, která nás činí spravedlivými. Jeho cílem je oslava Boha a Krista a dar věčného života. Je svrchovaným dílem Božího milosrdenství.

Tato nauka o ospravedlnění pak ještě souvisí s tím, co to je vlastně milost a jaký je u člověka poměr milosti a naší svobodné vůle v úsilí a snaze o spásu. Jinými slovy, je obrácení a všechny naše spásonosné skutky pouze dílem Boží milosti, nebo na tom máme zásluhu i my lidé. A kolik je tam té milosti Boží a kolik naší snahy.

Co je to milost, je celkem jasné. Je to zvláštní dar Boží, který je nám dáván nezaslouženě. A s tím poměrem milosti a svobodné vůle člověka? Vzpomínám si, že jsme tuto otázku jako mladí ve spolču položili kdysi jednomu knězi, který byl u nás kaplanem a on nám na to nedokázal uspokojivě odpovědět. Když jsem se pak ptal už během studií na fakultě jednoho profesora, tak mi zase řekl něco, co mi zase nedalo odpověď. Ale naštěstí tu zase máme KKC a v něm už jsem odpověď na svou otázku našel.

Je to tak, že prvotní obrácení si nikdo nezaslouží. Jinými slovy, to že stáváme věřícími to pouze a pouze milost Boží. Naše zásluha pak spočívá v tom, že spolupracujeme s Duchem Svatým na našem posvěcování. A tím, že odpovídáme připraveností své duše na přijetí Boží milosti. Ale rozhodně se nedá říci, jak to někdy my kněží slýcháváme: „Tož mi ten Panbuček to nebe musí dat, bo jsem se tak snažil a žadne velke hříchy jsem nerobil.“ Pán Bůh NEMUSÍ, ale CHCE. V tom je ten veliký rozdíl. Je to jen jeho veliká láska, která nás přijímá takové, jací jsme. A dnes jsme slyšeli ten krásný text jednak ze starého zákona, kdy Hospodin říká Davidovi tu velmi osvobozující větu: „I Hospodin ti odpouští hřích, nezemřeš!“ a pak i v dnešním evangeliu: „Jí pak řekl: "Jsou ti odpuštěny hříchy."“

Snažme se jednak nebránit Božímu milosrdenství a pak také prokazovat milosrdenství ostatním. Právě proto, že ho sami NEZASLOUŽENĚ dostáváme. 

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Naše farní stránky: