5. 5. 201 Hlučín - farní kostel

Drahé sestry a bratři! 

Dnes se máme při promluvě věnovat jednomu problému, který v církvi je velmi dlouho a který dost ovlivňuje jednak její život a pak také život nás jednotlivců s Bohem. Tím problémem je spor, který je popsán v prvním čtení. Nejde tu jen o konkrétnost té události, tedy v té době byl na stole spor o obřízku, ale je to princip samotného toho sporu. Jedná se o střet ZÁKONA a SVOBODY. Tím zákonem tehdy byl konkrétně Zákon Mojžíšův, nebo ty předpisy o obřízce. Hádali se tam tehdy o to, zda ti, kteří neprošli tímto tělesným označením, budou moci být spaseni, nebo ne. Jinými slovy šlo o to, jestli tedy i ty, kteří nebyli židy, tedy nebyli obřezáni, a přesto přijali Krista za svého spasitele, musí být nejdříve obřezáni, nebo už nikoli. Jedna skupina se držela podání předků, tu zastupovali apoštolové Petra Jakub, ti říkali, že obřezávat je třeba vždy; a pak druhý tým v čele s Pavlem tvrdil, že to není třeba, protože už v Kristu přece nejsme pod zákonem, tedy těmi starými předpisy, ale máme svobodu v Duchu svatém. Nevyhráli ti, kteří byli silnější. Protože Petr, jako pilíř apoštolského sboru měl autoritu a sílu na své straně. Ale zvítězilo to, co bylo z Ducha Svatého, co společně všichni objevili jako správné.

Stejný problém je v církvi i dnes. Nehádáme se sice o to, jestli obřezávat, nebo ne, ale stále se musíme učit hledat, co říká Duch Svatý církvi dnes. Jaká je jeho cesta. Názorů je mnoho. Někdo má silné argumenty, ale nezáleží na tom, kdo je lepší v přesvědčování. Záleží na tom, jestli jsme ochotni všichni poctivě hledat a najít. Nebo máme jen ambici prosadit svou.

Podobný problém často vidím i v konkrétním životě každého z nás s Bohem. Často máme všichni tendenci si zjednodušovat život. Ptáme se autority, jak to či ono mám udělat? Je správné to, nebo ono? Přenášíme tak zodpovědnost na druhé. Bráníme se té „těžké práci“ se rozhodnout. Hledat odpověď sami. Ptát se Boha na to jakou cestou se dát. Je dobré se ptát, co na to či ono říká církev. Ale měl bych nejdříve sám hledat a pak se teprve ptát, zda to či ono je dobré, když to tak ve svědomí cítím. A na se vším chodit za představeným a dávat zodpovědnost jen druhým.

A v tom je právě ten střet ZÁKONA a SVOBODY.  Zákon je jednodušší. Jasně mi říká, co mám a co nemám. Ale může se pak stát, že když jednám striktně podle zákona, vyleji, přesně podle litery zákona, z vaničky „s vodou i dítě“.

Učme se používat svědomí a učme se té vlastní zodpovědnosti se rozhodovat. A nést i důsledek svého rozhodnutí. Jinými slovy, dotazujme se Boha. Hledejme cestu nejen v kodexech pravidel a předpisů, které nám tu cestu nějak vymezují. Ale hledejme i u Boha a naslouchejme hlasu Ducha Svatého v našem srdci.