19. 5. 2013 Hlučín - farní kostel

Drahé sestry a bratři!

Dnes jsem si vybral jako téma dnešního zamyšlení responsoriální žalm, v čele s jeho odpovědí. Jak jsme slyšeli, zní: „Sešli svého Ducha Hospodine a obnov tvářnost země.“ Když jsem si ty texty včera dopoledne četl, tak jsem si při nich uvědomil, že je fakt pravda co se zde zpívá (čte). Hodně mě oslovil verš: „Hynou, když vezmeš jim život, a vracejí se do svého prachu. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni…“ Vzpomínám si ze svého života na okamžiky, kdy mě najednou síla Boží milosti úplně a doslova oživila. Kdy jsem zakusil opravdové znovuzrození. Anebo párkrát i po svátosti smíření, jsem i cítil, a to není samozřejmě vždy - je to veliký dar Boží - jak mě Duch svatý, kterého v této svátosti dostáváme, vnitřně obnovil, vrátil do správných kolejí, znovu oživil po stránce víry. Příliš nevnímáme, když Božího Ducha máme. Ale až chybí, najednou nám je jasné, že něco není dobře. A když pak přijde, opravdu umí obnovit. O vigilii této slavnosti se čte krásné proroctví z knihy Ezechielovy o suchých kostech. Je to tam velmi expresivně vyjádřeno, jak je údolí plné suchých kostí, které postupně Boží duch oživuje a najednou ty suché kosti povstaly a stal se z nich veliký národ. To proroctví se pak tradičně vykládá tím způsobem, že i když je člověk úplně na dně, i když už není žádná šance ani chuť k novému začátku, ještě je tu síla Božího Ducha, Boha samotného, který má na to i ze suchých kostí, které už jsou sluncem vybělené, vytvořit nový národ, novou sílu. Ezechiel to tenkrát prorokoval Izraeli, když už byli úplně na dně, kdy už nezbyl skoro nikdo, kdo by následoval Hospodina.

Možná by mohla být i dnešní doba vnímána jako „údolí suchých kostí“ po morální stránce. Vidíme, jak základní hodnoty jsou pošlapávány, jak vítězí kolikrát nespravedlnost, jak se nic nedaří. Ale i když už se zdá vše špatně a není nějaká valná naděje, je tu ještě Boží moc a jeho Duch, který oživuje a znovu tvoří. A z historie je zkušenost, a to i když se díváme do našich dějin, můžeme zde vidět mnoho Božích zásahů v poslední chvíli, kdy to nikdo nečekal. A já i ze svého kněžského života můžu dosvědčit mnoho situací, kdy jsem viděl a byl svědkem toho, jak Boží duch obnovil a doslova znovustvořil duši člověka a přivedl si ho k sobě. Právě proto, aby mohl čerpat z bezedného pramene Boží milosti a síly.

Je skutečně potřeba prosit o naději, a být ji otevřený. A dnes nám to připomíná celá církev. Právě i dnešním žalmem v čele s jeho odpovědí: „Sešli svého Ducha Hospodine a obnov tvářnost země.“ Obnov i mé srdce, dej mi naději, dej mi sílu, dej mi pravou lásku. Ať i já jsem správným poslem a nositelem Tvého Ducha ostatním.

Samozřejmě, že proto, aby Duch mohl přijít, je třeba být připraven. Snažit se o čisté srdce. O otevřenost pro Boží věci. Nebojme se i dnes nastavit své srdce ve svatém přijímání Božímu Duchu. V jedné písničce, kterou jsem teď nedávno znovuobjevil, se zpívá: „Hoříš tiše v míse hliněné,“ která je křehká jako každý Boží dar „a srdce kamenné prohříváš.“ Nebývá to rychlá záležitost. Někdy to trvá dlouho. Ale Duch pracuje. Pro nás.