Kázání na křest Páně

13. 1. 2013 Hlučín - Darkovičky

Drahé sestry a bratři! 

Jsme stále v Roce víry a asi to bude častěji, že si budeme povídat o tom, komu vlastně věříme. A to stále víc. Je to proto, aby se upevnila naše víra. Abychom si uvědomili, kdo to pro nás vlastně Bůh je a proč bych v něj měl vlastně věřit.

Dnes jinak slavíme tzv. Svátek Křtu Páně, kdy se Ježíš staví do fronty mezi hříšníky, aby se nechal od Jana Křtitele polít vodou, což bylo znamením změny života, obrácení. Také je tato událost spojena i s hlasem, který zazněl z nebe, a který o Ježíši prohlásil: Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení. Jiní evangelisté ještě přidávají, toho poslouchejte.

Tady toto slovo má pro ty přímé účastníky veliký význam. Protože ukazuje na tzv. Mesiáše. Tedy na toho, kdo byl zvěstován už od počátku jako ten, který zachrání svůj lid, který zničí zlo, jak je to psáno už na počátku, kdy Bůh vyhání z Ráje Adama a Evu. Už tam čteme první zvěst o zachránci, který vzejde z ženy, Evy, bude tedy jejím potomstvem, ale rozdrtí hadovi, zosobnění zla, hlavu, zatímco to zlo ho jen malinko ohrozí, protože mu má rozdrtit patu. Ale už tady Bůh slibuje zachránce, Mesiáše. To slovo Mesiáš opravdu znamená, Bůh zachraňuje. Pak bychom mohli samozřejmě procházet všechny proroky a jejich zprávy, kde se o Mesiáši mluví. Možná ale jen jednu za všechny, asi tu nejhlavnější, kterou také sám cituje i Pán Ježíš, když mluví v nazaretské synagoze:

Duch Páně, duch Hospodinův, je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu pokorným, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto a den pomsty našeho Boha, potěšit všechny soužené, zarmoucené na Siónu obveselit, dát jim věnec místo popela, olej radosti místo smutku, šat jásotu místo malomyslnosti.

Mesiáš, Ježíš Kristus, je tedy někdo kdo přinese spásu, záchranu, úlevu, pokoj. Je tím, kdo nastolí „Milostivé léto“ což přeloženo z biblického jazyka znamená, že když bylo vyhlášeno milostivé léto, odpouštěly se všechny dluhy, propouštěli se vězňové a zajatci, atd.

Bylo tedy docela pochopitelné, že když se o Ježíši začaly šířit zvěsti, že je Mesiáš, tak se kolem něho rojily davy lidí a jak říká dnešní evangelium: „lid byl plný očekávání.“ Kněžím to ale moc nepasovalo, protože ztráceli díky Ježíši na obyčejné židy vliv. A samozřejmě i Ježíš je docela kritizoval. Mnozí ho jako Mesiáše přijali a my jsme pak jejich následovníci, spojeni s Kristem nejen vírou ale i jménem. Mnozí ho však neměli odvahu přijmout a čekají ho dodnes. Mnozí pak čekají z rukou Mesiáše záchranu jiného typu, jako třeba politickou, ekonomickou apod. a ti asi také budou ještě dlouho čekat. A tady bychom se asi každý měli zeptat sebe sama. Očekávám Mesiáše ve svém životě? Dokážu ho přijmout? Nejde tu zde tedy jen o kolektivní sounáležitost s věřícími, ale o osobní postoj každého z nás.

Vraťme se však k tomu, co jsme říkali na začátku. Církev, Boží hlas, i Písmo Svaté nám v dnešních textech ukazují Ježíše jako Mesiáše. Jako někoho, kdo i dnes může působit na náš život a přinést do něj pokoj, jistoty, které nám nemůže dát nikdo jiný a už vůbec ne tento svět. Jsem ochoten a schopen uvěřit této zvěsti o Mesiáši? Jsem schopen přijmout Ježíše jako svého Mesiáše, Pána a Boha?

Na tyto otázky mi každopádně nikdo neodpoví jen já sám. A je dobré se zodpovědně postavit před Boha a zkusit na ně reagovat. Zkusit se též otevřít slovům našeho Otce v nebi, která zazněla tenkrát kdysi u Jordánu: „To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte.“

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Naše farní stránky: