16. 12. 2012 Hlučín - farní kostel

Drahé sestry a bratři! 

Na dnešní bohoslužbě jsme slyšeli texty, které nám chtějí dnes předat jisté poselství. A to je poselství opět v tom Roce Víry, které nám chce dnes říci, ke komu se máme obrátit. Taky radostnost této neděle (růžová barva) chce také něco sdělit. Tak se do toho pusťme.

  Hned první čtení začíná slovem, které vybízí k jásotu. A pak uvádí důvod toho, proč bychom měli jásat, nebo v té době spíš lidé, kteří žili v Izraeli, v Jeruzalémě. Říká se zde, že „Hospodin ruší náš trest,“, že se nemáme bát zla, že Hospodin bude přebýt v našem středu. Je to tedy výpověď o Bohu, který se sklání k svému lidu, který ho nenechává napospas. Je to výpověď o Bohu, který se stará.

Žalm pak jasně vyzývá opět k radosti, protože nad námi vládne Svatý Izraele. Tedy někdo, v koho můžeme doufat, kdo je doslova naší spásou.

V druhém čtení pak sv. Pavel jde ještě dál, protože nás vybízí k tomu, abychom neměli žádnou starost, abychom ve všem předkládali své prosby Bohu s chválou a děkováním.

A evangelní úryvek pak mluví krásně o tom, že se máme obrátit. Lidé Přicházeli k Janu Křtiteli a ptali se ho: „Co máme dělat?“ A on jim nepřímo říká, aby změnili svůj styl života. Aby se zpět obrátili k tomu, co říká Bůh. A nakonec je malá poznámka, že dával mnoho napomenutí a hlásal radostnou zvěst.

V čem je tedy ta radostnost zvěsti? Ty dnešní texty nám to krásně vypověděli. Kdo je tedy náš Bůh? Jaký vlastně je? Odpovědět si na tyto otázky je totiž velmi potřebné. Protože tak jak vnímám Boha, taková je pak i má víra a můj život z ní. Pokud je pro mě Bůh někdo jako dědeček na obláčku, který se jen blahosklonně usmívá, tak samozřejmě takový Bůh pro mě nebude otcem, nebude mou spásou, nadějí. Pokud vnímám Boha jako někoho, kdo mě jen hlídá a kontroluje, tak na takového Boha si rád nechám zajít chuť i já. Ale pokud vnímám Boha, tak jak o něm mluví Písmo a nejen v dnešních úryvcích, tak takový je můj Bůh, kterému rád budu důvěřovat, kterému rád dokážu svěřit i své starosti a problémy, kterého klidně dosadím na první místo ve svém životě.

I dnes budeme vyznávat, jaký je Bůh. S celým kostelem se nám vyznává dobře. Ale je dobré si sem tam i promyslet to co o Bohu vlastně vyznávám. Dozadu do kostela na stolek jsem dal pěkně vytištěné Vyznání víry, které se tu modlíme. Můžete si ho vzít domů a v klidu, třeba i u Adventního věnce se nad ním zamyslet. Jaký je tedy Bůh, kterého vyznávám? A můžeme začít hned začátkem. Věříme v Boha, který je Otec, a který je všemohoucí. Co z toho pro mě plyne?