Kázání na Svatou Rodinu

30. 12. 2012 Hlučín - farní kostel

Drahé sestry a bratři! 

Máme zde dnes Svátek sv. Rodiny a určitě čekáte slovo o rodině, nějaký návod, jak to udělat, aby se člověk nepohádal apod. Takový univerzální návod samozřejmě neexistuje, ale dnes bych vám chtěl něco říci o dětech. Aspoň takové své postřehy, které mnohdy plynou z toho co jako kněz od dětí, nebo i od rodičů slýchávám. Jsem člověkem, kterému lidé říkají i ty niterné věci a tak mám na tuto problematiku výchovy určitý pohled, asi jiný než vnímá většina lidí. Vidím totiž, kde se často objevují bolesti a co z toho pak plyne.

Asi první věc, kterou bych zde rád řekl, že dítě, které se narodí do rodiny, je velikým darem. Tato fráze se říká dost často. Ale zkusme si hlouběji uvědomit její konkrétní důsledek. Pokud je to dar, mám určitou zodpovědnost za to, kdo mi byl svěřen. Je třeba se také učit přijímat dary. Konkrétně dnes mluvíme o dětech. Když Bůh svěřuje dítě nějak rodině, tak je dobré vnímat to, že dává té rodině velikou důvěru. A určitě také dá prostředky a sílu k tomu, aby to dítě právě v této rodině správně dozrálo a dospělo.

Také je třeba vnímat, že děti jsou nám Bohem svěřovány a to na nějakou životní chvíli. V době, kdy děti odcházejí žít svůj život, který si před tím svobodě zvolí je to pro rodiče dost často velmi těžké období. Pořád se podvědomě snaží ovlivňovat jeho život, jako dosud, hrát v něm tu hlavní a dost často i určující roli. Ale je třeba si uvědomit, že pokud už je mé dítě dospělé, musím se postupně učit ho nechávat, aby žil samostatně. A to i za cenu, že udělá chybu. Můžu mu poradit, ale násilím vynucovat poslušnost, či přijetí mé vůle, názoru, nelze. Vím, že to je pro všechny velmi těžké období. A jak pro děti, tak i pro rodiče. Ale pokusme se důvěřovat tomu, že to co jsme do dětí vložili, to tam je a zůstává to. Možná nebudou reagovat a žít podle našich představ, ale mějme v ně důvěru.  

Pak bych chtěl ještě říci další věc, že v celém světě je v současnosti krize otcovství jako takového. Otcové pomalu ztrácejí svou roli. A je fakt, že nás muže nikdo neučil, jak být správně otcem a ani jsme se to kolikrát neměli od koho naučit, protože už je dost rodin, kde třeba správný otec ani nebyl anebo jako správný otec nefungoval. Je potřeba se tedy tomu umění a poslání také věnovat a v této oblasti se i vzdělávat. Často vidím důsledky toho, jak to dopadne, když táta neumí být dobrým otcem svým dětem. Vím taky, že dnes je velký tlak na otce, kteří mají uživit rodinu, zabezpečit ji apod. A dnes to vůbec není jednoduché. Ale také vidím, jak velké jsou dopady této naší neznalosti na život dětí. A jak by se mohlo mnoha věcem předejít. Možná stačí někdy sáhnout po vhodné knížce. Pokud by někdo měl zájem, rád něco doporučím.

Na závěr chci říci, že žijeme v náročné době, kterou nikdo z nás nečekal a nedokázala se na ni také nijak připravit. Nicméně jí musíme čelit. Možná v rodinách prožíváte mnoho těžkostí, nečekaných a těžko zvládnutelných situací. Chci vás poprosit, abyste měli odvahu v tom nezůstat sami. Někdy pomůže se svěřit, poprosit o pomoc a dnes jí je celkem dost. Velkou práci a pomoc v této problematice koná i naše centrum pro rodinu při diecézi. A na konec mějme odvahu prosit o dary Ducha Svatého pro výchovu. Pro to, abychom dobře mohli naplnit své poslání v tomto světě. Bůh se proto stal člověkem, aby nám byl nablízku, a já vidím, že opravdu nás v tom nenechává. On nám pomůže, aby i v našich rodinách byla atmosféra lásky, to je atmosféra Boha, který je sám nejlepším vychovatelem. A já jsem taky na vlastní kůži zakusil, jak láska s velkým L může člověka změnit. Svěřme se jemu do rukou a o přímluvu prosme i Svatou Rodinu. 

Sdílet

Komentáře

alimduL Děkuji za velmi užitečnou promluvu. Přidávám se k modlitbám za matky a otce a křesťanské rodiny.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Naše farní stránky: