25. 11. 2012 Hlučín - Darkovičky

Drahé sestry a bratři! 

Dnes slavíme poslední neděli Církevního roku, která nám má připomenout zase to, co jsme zde říkali minulý týden, tedy to, že na konci časů přijde Pán ve své slávě a se svými svatými, aby přinesl spravedlnost a spásu. A dnes se tedy budeme snažit si říci, kdo to vlastně přijde. Jaký je ten Pán, který přijde, jaký je ten soudce, který nám předloží náš život. Je to totiž dobré vědět, co nás čeká a co od něj tedy můžeme čekat. O tom nakonec též mluví i ty texty, které jsme teď slyšeli. A dnes se tedy podíváme na všechny čtyři.

Hned v tom prvním čtení, které je z knihy proroka Daniela, jsme v době cca 600 let před Kristem, tak ten má vidění někoho, kdo vypadá jako syn člověka, jehož moc je věčná, a jemuž jsou podřízeny všechny národy, kmeny a jazyky. Mluví se zde o někom, my ve světle NZ víme, že je to Ježíš Kristus, jehož moc nebude mít konce. Kdo je od věků do věků. Je prostě Pánem nade vším. To je tedy vnímání knihy Daniel ze SZ.

Podobně mluví další SZ kniha, jejíž text jsme dnes slyšeli a to je kniha žalmů. To je starší text než Daniel, vznikla někdy okolo roku 1000 až 1200 před Kristem. A zase tu slyšíme, že Hospodin je oblečen do moci, velebnosti, že nezakolísá a novinka je to, že jeho výroky jsou nejvýš spravedlivé. To je celkem užitečná informace pro nás, kteří se jednou octneme před jeho soudem.

Druhé čtení je z knihy Zjevení, tedy z nejmladší knihy bible a tam je tedy vnímání Krista jako toho, který přijde už mnohem jasnější. Objevují se tam výrazy, jako „vševládný“, „alfa i omega“, tedy je to někdo, kdo tu prostě je pořád, i mimo čas. Mluví se zde o něm také jako o „svědku hodném víry“ pak i o tom: „který nás miluje“ další zmínka je o tom, který je: „prvorozený z mrtvých a vládce nad pozemskými králi“ apod. Mohli bychom vnímat jakousi věčnost, nadčasovost. No a samozřejmě z toho plynoucí vládu nad životem a smrtí.

A konečně se dostáváme k evangeliu. Máme zde Janův text, který je od ostatních evangelií velmi odlišný, jednak dobou vzniku i charakterem. Je z evangelií nejmladší. A Jan také nepopisuje Ježíše a jeho život jen tak jak se věci staly. On se snaží vidět až za události a postavy. Snaží se nabídnout pohled mnohem hlubší, jako kdyby vycházející z modlitby. Proto je také jeho symbolem orel, který létá a vidí svět z jiné perspektivy než my ostatní. Spíš u něj můžeme číst mezi řádky. A i ten dnešní úryvek. Střetávají se tu dva světy. Jeden Pilátův, který má strach z nepříjemností a dívá se na Ježíše pohledem právníka, který má vynést rozsudek. Snaží se zkoumat to, co vidí, a na to reagovat. A pak je tu ten Ježíšův svět, který je úplně jiný. On mluví o království, které není z tohoto světa. Kdyby bylo, jeho služebníci by přece bojovali. Jeho království se nedá měřit hodnotami a vyjádřit tím co známe. Jeho království je jiné. On přišel vydat svědectví pravdě. A sám Pilát pak vyslovuje tu otázku, na kterou i my svým životem hledáme odpověď: „Co je pravda?“

Zkusme tedy dnes dát dohromady vše, co jsme vyčetli o tom, který má přijít. Kdo to vlastně je? Je to někdo kdo má moc. Dokonce je to moc i nad životem a smrtí. Písmo nám též říká, že ten kdo přijde, je někdo, kdo nás miluje a dal za nás svůj život. Navíc z nás učinil královská národ. A navíc je to král, jehož království není založeno na moci, síle a vlivu. Ale jak známe Ježíše a jeho učení, tak to bude asi království lásky a pokoje. Myslím, že tedy není třeba mít strach.