Kázání na 32. Neděli v mezidobí 2012

11.11.2012 Hlučín - farní kostel

Drahé sestry a bratři! 

Dnes se budeme bavit zase na zajímavé téma, které už se týká Slavnosti Krista Krále, jež budeme prožívat za 14 dní. Dnešním tématem je tedy naše setkání s Kristem v den smrti každého z nás. V této souvislosti mluvíme o osobním soudu. Nejedná se o poslední soud, protože ten bude až na konci časů, kdy Kristus přijde ve své slávě a moci.   

Osobní soud je setkáním s Ježíšem tváří tvář, ke kterému jsme svým úsilím o růst v lásce celý život směřovali. Většinou máme z tohoto soudu obavy, protože je to pro nás něco neznámého. Nemusíme se však bát, neboť Ježíše už vlastně známe. Setkáváme se Ním v druhém člověku, v Božím Slově, v Nejsvětější svátosti i v ostatních svátostech, ve společenství církve a podobně.

Skutečností, která nám může k setkání s Kristem pomoci, je také naše vnitřní svoboda od věcí, lidí i představ, které jsou součástí našeho každodenního pozemského života. Krásně to vyjadřuje myšlenka Chairy Lubichové: „Je třeba dávat Ježíši vše s láskou už teď za života, dokud je čas, protože jinak nás o to smrt při odchodu z tohoto světa stejně okrade.“  Rád bych z této myšlenky vyzvedl slovo láska, protože jen láska je silnější než smrt, a do nebe si můžeme vzít jen to, co jsme vykonali z lásky. Dám konkrétní příklad: Když se někdo rozhodne vylepšit si u Pána Boha skóre, tím že dá do sbírky tučnou sumičku, tak tak to nefunguje. Je třeba mít při konání dobra správný úmysl. Měli bychom být motivováni láskou a ne zištností, i když v tomto případě se jedná o zisk nebeského království. Podstatná je skutečně láska k Bohu. Krásným příkladem je vdova z dnešního evangelia.

Možná bychom si mohli říci, co je důležité k tomu, aby nám naše skutky přinášely spásu. Na prvním místě je potřeba mít čisté srdce, tedy nebýt ve stavu těžkého hříchu. Pokud člověk koná dobro, a není ve stavu milosti, nemá to spásonosný účinek. Další podmínkou je, aby to dobré, co konáme, nemělo špatný začátek. Například, když ukradnu chleba a dám ho pak chudákovi, i když ho dávám s láskou, také mi to nebe nepřinese. Jinými slovy neplatí rčení, že účel světí prostředky. Naše spásonosné konání pak také musí být dokonale svobodné. Nemůžeme ke spáse prostě nikoho nutit.

Možná z toho všeho co jsme si dnes řekli, můžeme dostat strach, jestli to vše zvládnu, jestli na to mám. Ale pomoc v tomto je jednoduchá. Je potřeba naší věčnost budovat okamžik za okamžikem. Teď v přítomnosti. A je dobré si uvědomit také to, že Ježíš za nás všechny a za naše hříchy šel na smrt, a to s láskou, a není to tedy jen spravedlivý soudce, který na nás v den soudu nenechá nit suchou, ale je to také náš bratr. Jak jsme uvedli na začátku je též Králem. Ale ne ve smyslu tvrdého a nekompromisního tyrana, ale On je králem, který, jak říká dnes autor listu židům, je po Boží pravici a stará se o naše záležitosti u Boha. No, a protože žil tady mezi námi na zemi, tak ví, jaký je náš život a má, jak říkáme, pochopení. Očekávejme tedy den našeho setkání s Ním s vírou a nadějí.

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Naše farní stránky: