23. 9. 2012 Hlučín, farní kostel

Drahé sestry a bratři! 

Dnes zde máme zase důležité téma a tím dnes bude modlitba. Opět vycházíme z druhého čtení, kde jsme slyšeli text tohoto znění:

Žádáte, ale nemáte; zabíjíte a nenávidíte, a přesto nemůžete dosáhnout ničeho; bojujete a válčíte, ale nic nemáte, protože neprosíte. Prosíte, a nic ne-dostáváte, protože prosíte špatně: chcete to potom rozplýtvat na své rozkoše.

Je to tedy úplný závěr, kde svatý Jakub mluví o tom, že prosíme, ale nedostáváme, protože prosíme špatně. Budeme se tedy dnes zamýšlet nad tím, jaká by měla být naše modlitba. Určitě je dobré se dívat na mistry a učitele modlitby, a tím největším je samozřejmě Ježíš Kristus.

Logicky nás samozřejmě hned napadne modlitba Otčenáš, kterou nás Ježíš naučil, a kde nám sám říká: „Když se modlíte, říkejte.“ A v této modlitbě je tedy dobré hledat návod, jak se správně modlit, nebo jak správně prosit. Trochu se zamyslíme nad jejími slovy. Asi zde nestihneme všechno, ale je dobré si uvědomit, co vlastně slovy této modlitby říkáme a co z toho pro nás plyne.

Tak první slova, která nám při této modlitbě vyjdou z úst, jsou slova: OTČE NÁŠ. Bůh je tedy otec. Ne jen nějaké absolutno, ale osoba. Má modlitba by tedy měla být osobní. K někomu. Ne jen tak do vzduchu. Pak bych se měl asi zamyslet i nad tím, že Bůh není jen mým otcem, ale otcem i nás všech. Volám tedy k Bohu s ostatními. Nežiji náhodou svou víru jen jako individualista?

POSVĚŤ SE JMÉNO TVÉ. Je to zajímavá prosba. Neprosí o věc pro moje dobro, ale vlastně i pro mě samotného. Je to vlastně vzdání chvály Bohu. Ať je svaté tvé jméno mezi národy. A také v této prosbě mohu vidět i touhu, abych se i já posvětil svatostí Boha.

PŘIJĎ KRÁLOVSTVÍ TVÉ. Je prosba o příchod království lásky, pokoje a míru do našeho života, do celého světa. Je to prosba, aby Bůh se stal králem v nás i mezi námi.

BUĎ VŮLE TVÁ. To je moc důležitá prosba. Ne já, Pane, ale ty! Ty sám váš, co je pro mě nejlepší. Nechávám to na tobě, zda mi tu či onu věc dáš nebo ne. Ty sám víš, co je pro mě nejlepší. Dost často se setkávám s tím, že lidé se kolikrát mají strach modlit tuto větu. I já jsem měl podobné období života.

CHLÉB NÁŠ VEZDEJŠÍ DEJ NÁM DNES. Vezdejší znamená každodenní. Mohu zde vidět dvě roviny. Chléb materiální, tedy každodenní pokrm a pak i ten duchovní pokrm. Je to též prosba o to, aby se Bůh dotkl nějak mé duše. Možná se i já mohu stát i nositelem toho duchovního pokrmu pro ostatní, třeba skrze povzbuzení.

A DOPUSŤ NÁM NAŠE VINY, JAKO I MY ODPOUŠTÍME. Velmi důležitá věc. Očistit své srdce je podmínkou pro to, aby vůbec Bůh slyšel naše modlitby. Samozřejmě je třeba použít nástroje, podle míry provinění. A už tím, že se před Bohem pokorně skláníme, už tím se posvěcujeme.

NEUVEĎ NÁS V POKUŠENÍ, ALE ZBAV NÁS ZLÉHO. To zas může jen Bůh. My na to nemáme. Jen Boží mocí a milostí to dokážeme. Je dobré s tím zase počítat.

Pak bych ještě na závěr připomněl, že je dobré využívat toho, když se Kristus modlí ve své církvi. Kdy my se do těch jeho modliteb můžeme přidat. Je to modlitba církve, tedy breviář, také se tomu říká Liturgie Hodin a pak mše svatá. Tato modlitba Krista v církvi má úplně jiné grády, než naše osobní soukromá modlitba. Je dobré to vědět a počítat s tím.

Trochu jsem se zde pokusil ukázat některé principy modlitby. Samozřejmě, že to nemohlo být vyčerpávající téma o modlitbě. Je o tom celá věda, takže třeba se k tomu tady anebo někde jinde ještě někdy vrátíme. Rozhodně se ale modleme. Nepřestávejme se setkávat s Bohem a nechat se jím proměňovat.  A na závěr jedno pěkné moudro od C.S. Lewise: „Modlitbou nezměníme Boha, ale modlitbou se proměňujeme my.“