8. 7. 2012 Hlučín - Darkovičky

Drahé sestry a bratři! 

Máme zde dnes opět velmi zajímavé téma. Budeme se bavit o zlu. Odkud je, jak ho rozlišujeme a také dost často diskutovaná otázka, jak to jde dohromady s dobrým Bohem. Myslím si, že máme tedy určitě o čem povídat.

Toto naše téma dnes vychází z druhého čtení, kdy jsme slyšeli sv. Pavla, který říká, že mu byl dán do těla osten, posel to satanův, aby ho bil do tváře. To proto, aby se ho nezmocňovala pýcha. Z toho tedy vidíme jasně, že zlo rozhodně nepochází od Boha. Je to dílo toho zlého. Ale někdy ho Bůh dopouští, pro svou větší slávu a pro naše větší dobro. Ale o tom ještě dnes budeme hovořit podrobněji.

První věc tedy je, že zlo nepochází od Boha, ale od toho zlého. Kde se tedy vzalo, jestliže Bůh je tvůrce všeho? Na to je jednoduchá odpověď. Bůh rozhodně nemůže stvořit něco špatného. To špatné je zde z rozhodnutí nás tvorů, ať už lidí nebo andělů, nebo se též lépe dá říci, že tím špatným rozhodnutím jsme zneužili dar, který jsme od Boha dostali, a tím je svobodná vůle. Ale i přesto, že to zlo tu je, tak Pán Bůh ho ve své veliké lásce dokáže využít pro ještě větší dobro.

Pak bychom si ještě měli říci, že zlo musíme rozlišovat a to jednak na zlo mravní a pak na zlo fyzické. Mravním zlem myslíme především hřích, to je daleko horší než to zlo fyzické, protože v člověku zabíjí život duše. Fyzickým zlem pak je tedy například nemoc, tedy to, co zasahuje naše tělo, jinými slovy fyzično. Mravní zlo je horší také proto, že nejde hned poznat, že jde o zlo. Někdy se zahaluje do hávu dobra, ale až později objevíme, že je to zhoubné už v základu, a že přináší jen prázdnotu a zmar. Kdežto zlo fyzické poznáváme hned a vidíme už od začátku, že nějaká věc nám nepřinese nic dobrého.

A teď konečně k té otázce, která asi zajímá všechny, protože se mě na to dost často lidé ptají. Proč je na světě zlo, když Bůh je tak dobrý? Už jsem to trochu naznačil. Bůh stvořil člověka svobodného, aby se mohl pro lásku k Bohu sám rozhodnout. A Bůh toto respektuje nade vše. I tehdy, jestliže se člověk rozhodne proti němu. A zde se projevuje limit Boží všemohoucnosti, protože proti svobodnému rozhodnutí asi ani nechce Bůh zasahovat. Ale je to samozřejmě jen naše vnímání. Nechci si dělat ambice proniknout do Božího uvažování. Ale je to tak, že když se diktátoři rozhodli zabít mnoho lidí, Bůh nic neudělal, protože respektoval jejich svobodu. Ale ve své veliké lásce i toto zlo dokázal proměnit na dobro. A to třeba v lidech, kteří svou smrt díky rozhodnutí diktátora obětovali za někoho z lásky. Krásným příkladem je např.: Svatý Maxmilián Kolbe. A toto já vnímám i u sebe, že nějaký hřích či nemoc Bůh dopustí proto, abychom nebyli pyšní, ale více se tak modlili o sílu, což je v důsledku pro nás větším dobrem než třeba kdybychom byli bez hříchu a pyšní.

Mohli bychom tak uvést ještě mnoho příkladů, a věřím, že i naše životy jsou takových příkladů plné. Můžeme tak opravdu vidět velikou lásku našeho Boha, který dokáže rovně psát i na křivých řádcích.