15. dubna 2012 Hlučín - Farní kostel

Drahé sestry a bratři! 

Prožíváme dobu velikonoční, která je jako vždy dobou, kdy se hodně mluví o Zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Díváme se na to z různých pohledů, stran a úhlů. A je asi dobré probírat událost Kristova zmrtvýchvstání stále znovu. Je to totiž úplný základ našeho křesťanského života. Stojí na něm naše víra, bez této události by totiž to, co jako křesťané konáme a věříme, bylo jen velké divadlo. Díky Ježíšovu zmrtvýchvstání jsme dnes tím, čím jsme. Díky této události je Evropa tam kde je, a mohli bychom zde postupně vyjmenovávat všechny dopady této události pro náš život. A věřte, že kdybychom se nad tím chvíli zamýšleli, sami bychom se divili, co vše z toho pro nás, ale nejen pro věřící část společnosti, vyplývá. Ale k věci.

Dnes se na tuto událost podíváme z hlediska věrohod­nosti svědectví o Kristově zmrtvýchvstání. Zda byla svědectví o Ježí­šově vzkříšení věrohodná, nebo byla smyšlená, tak i na toto odpovídá Katechismus. Podíval jsem se do něj a objevil jsem zajímavé po­střehy.

První věc, o které KKC mluví je skutečnost prázdného hrobu. Písmo mluví o tom, že ti, kteří přišli do prázdného hrobu, ať už to byli učedníci, nebo ženy, byli tím samotným faktem, a způsobem v jakém stavu byl nalezen, zasaženi. „…Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží (pruhy) plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží (pruhy) plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch (pruhů) plátna, ale složená zvlášť na jiném místě.“  A apoštol Jan ve svém evangeliu v této souvislosti mluví přímo o tom, že „viděl a uvěřil“.

Pak je tu další skutečnost, o které písmo hovoří, že „apošto­lové byli váhaví uvěřit“, že Ježíš vstal z mrtvých. Pak tedy fakt, že uvě­řili, bylo tedy něco, co je přesvědčilo, také hovoří ve prospěch věro­hodnosti takového svědectví.  

Z Písma také víme, že se Ježíš apoštolům po svém zmrtvých-vstání zjevoval celkem po dobu 50. dnů. A vždycky to bylo tím způsobem, že je, buď nechal dotýkat se ho, nebo že s nimi pojedl a podobně. Ukazoval jim tedy, že to je skutečně On, dokonce se svým tělem, které neslo stopy po umučení. Nebyl to někdo jiný. A právě setkání s Ježíšem v jeho těle, které sice bylo tělem, ale mělo jiné vlastnosti než naše pozemské tělo, bylo důvodem, proč v Něj ostatní uvěřili. Písmo dokonce mluví o tom, že apoštolové mají být svědky toho, že se se vzkříšeným Kristem setkávali.

Takto bychom se samozřejmě mohli bavit ještě dlouho. Ale je asi pro nás všechny důležité tyto věci vidět. Uvědomovat si je. I logicky si zdůvodnit, že Kristovo zmrtvýchvstání se v dějinách opravdu stalo. Budou totiž přicházet a skutečně přicházejí různé krize víry, temnoty, vyprahlosti, kdy přijdou pochybnosti. A mít jakýsi rozumový pilíř je důležité.

Pak je ale ještě potřeba prosit o dar víry a Ducha Svatého, abychom si nejen dokázali zdůvodnit a rozumově podepřít, to že ten Kristus opravdu vstal, ale aby tato víra také dokázala proměnit náš život. Aby se tato pravda pro nás skutečně stala tou radostnou zvěstí, která prozařuje temnotu té „naší“ noci. Aby Vzkříšený byl pro mě skutečně živým Kristem, se kterým se setkávám a ne jen chladnou pravdou víry, kterou jsem tedy schopen akceptovat, ale dál si žiji svým starým způsobem života. Aby se stále na nás naplňovala ta slova, která kněz pronáší o té slavné mši v sobotu v noci u ohně, kdy od jeho posvěceného plamene zapálí Velikonoční svíci, která nám představuje Zmrtvýchvstalého: „Ať slavné Kristovo vzkříšení, naši tmu ve světlo promění!“