Hlučín - Darkovičky 11. 3. 2012

Drahé sestry a bratři! 

Tak dnes si budeme povídat o Desateru. Zaznělo nám v prvním čtení, respektive jeho biblická podoba. A jsem tomu velmi rád, protože tak jak ho známe ze školy, už dnes lidem mnoho ty věty neřeknou.

Desatero máme v bibli obsaženo v té druhé knize Mojžíšově. Je to vlastně smlouva, kterou Hospodin se svým lidem uzavírá. A skrze Izraelský národ vlastně i s námi. Už jsem o tom tady mluvil minulý týden. Ale jak vidíme, a známe asi i z vlastního života, tak Desatero je velmi aktuální text a je dobré si občas připomenout i tu biblickou verzi. V Bibli, konkrétně je to v 2. Knize Mojžíšově ve 20 kapitole, to si zapamatujte, je ten text více rozveden a lépe je mu rozumět. Nejvíce to jde vidět na tom Prvním přikázání. Ve škole jsme se učili: V JEDNOHO BOHA VĚŘITI BUDEŠ. Když se ptám třeba snoubenců, tak často mluví o tom, že nemáme mít víc Bohů. Ale není to jen o tom. Text z Písma, pokud si ho pozorně přečteme, tak říká:

Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiné bohy mimo mě. Neuděláš si modlu, totiž žádnou podobu toho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý.    

A tady je jasně vidět, že nejde o více bohů, ale spíš o to, abychom si Boha dali na první místo v našem životě. Často se totiž děje, že si na to první místo, místo Pána Boha dáme třeba práci, nějaké požitky, nějakého jiného člověka apod. Ale to se nám může pěkně vymstít. Pokud totiž nemáme správně seřazené hodnoty ve svém životě, tak se může stát, že pokud to co je na prvním místě v mém životě selže, skončí, tak se mi zhroutí můj život. Pokud ovšem ale dám na první místo Boha, On zůstává jako pevná konstanta v mém životě ať se děje cokoli. Tolik možná pro ukázku k tomu, že biblická verze Desatera nám též má co říci a ne zrovna málo.

Samozřejmě že Desatero není jen věc platící pro dobu Mojžíšovu, ale je aktuální i dnes, jak to už zde zaznělo. A v tradici naší církve se velmi hojně objevuje. Ať už jeho výklady, komentáře, nebo i mnohá zpovědní zrcadla, která z něj vycházejí. Nakonec i fakt, že se podle desatera dodneška učí malé děti, hovoří samo o sobě. V této souvislosti bych zde chtěl připomenout, že i papežové mnohokrát vysvětlovali Desatero v pohledu na aktuální etické problémy. A i když se nám třeba někdy může zdát, že to jsou postoje dnes už tzv. „nemoderní“, tak já si stále více uvědomuji, jak jsou pro dnešní dobu obzvláště důležité. Zvláště co se týče života rodiny a prožívání sexuality mezi mužem a ženou. A právě v dnešní době, kdy se vše relativizuje, kdy jakékoli normy lidského jednání jsou zpochybňovány, je třeba mít v životě jasné vodítko.

A ještě bych chtěl v tomto našem zamyšlení nad Desaterem zmínit další důležitou věc, která nám též může pomoci k jeho správnému vnímání. A to jednota Desatera. Pokud se na něj podíváme určitým ohledem, můžeme zahlédnout, že nás vlastně vede k ŽIVOTU V LÁSCE. To je dobré vnímat. Všechna ta přikázání jsou vlastně doporučení. Ukazují spolu s učením NZ na jedno: Pokud, člověče, vezmeš za své tato doporučení, tak ve svém životě budeš šťastný a tvůj život bude proniknut láskou. Budeš ji jak zakoušet, tak i dávat. Jsem přesvědčen, že Desatero je velikým projevem Boží lásky k člověku. Dává mu jasné mantinely života. Pokud se budeme držet na této cestě, tak náš život bude šťastný.