4. 3.2012 Hlučín Darkovičky

Drahé sestry a bratři! 

Dnes zde máme krásné evangelium o proměnění Páně a v prvním čtení zde zaznívá také nádherný text o tom, jak Abrahám obětuje Izáka. Jelikož tato čtení dnes mají vytvářet určitý celek a společně vést k jakémusi tématu, hledal jsem, co mají společného. A nakonec jsem na to přišel. Je to POHLED NA PÁNA. V případě Abraháma je to nový pohled víry. Abrahám se ve svém životě a asi nejvíce ve svém stáří učí nově se dívat na Hospodina. Nevidět Boha jen jako někoho, kdo ho sem tam navštíví, něco mu sdělí, ale brát ho jako pevnou součást svého života. Dokázat mu věřit. Na první pohled, lidsky viděno, je to co po něm chce holé bláznovství. A to zvlášť ve světle toho, jaké dostal od Boha zaslíbení. „Tvé potomstvo bude tak početné jako je písku na mořském břehu, jako je hvězd na nebi…“  A najednou má Hospodinu obětovat svého jediného syna a navíc není lidská šance, že by Sára znovu otěhotněla. A přesto Abrahám ten krok udělá. Změní svůj postoj k životu a k jeho jistotám. A o to tady jde.

V případě apoštolů, kteří zažili proměnění je to podobné. Do této chvíle a pak ještě i několikrát potom viděli Ježíše jen jako svého mistra a Pána. Ale událost, kterou dnes popisuje evangelista Marek, jim Ježíše ukazuje v úplně jiném světle. Sám Bůh jim říká: Toto je můj milovaný syn, toho poslouchejte!“ Tedy najednou mají vnímat Ježíše jako samotného Boha. Je to tedy OBROVSKÁ ZMĚNA SMÝŠLENÍ.

V podstatě nás tedy ty dnešní texty vedou k tomu, co je to OBRÁCENÍ.

Je dobré si uvědomit, co to vlastně to slovo obrácení znamená. Není to jen změna polohy v posteli, nebo se jít častěji vyzpovídat. Ale jde o to, co vyjadřuje to řecké slovo metanoia. Jde o změnu postoje k určité věci, o změnu smýšlení. A to i v našem případě. Jak vnímám Ježíše, jaký mám k němu vztah? Co je pro mě vlastně Svátost smíření? Není to pro mě jen výčet hříchů, které potřebuju odložit? Anebo to je pro mě příležitost se zamyslet nad tím, jak prožívám svůj vztah k Bohu. Jak se dívám na Pána? Jsem schopen mu důvěřovat, opírat se o něj ve svých rozhodováních? Rozhoduji se ve světle Jeho učení anebo si spíš zjednodušuji život tím, že se přidám k většině?

Pokud se podíváme na to, jak dnes nazýváme Svátost, kde vyznáváme své hříchy, tak mluvíme dnes právě o SVÁTOSTI SMÍŘENÍ. Skutečně zde jde o narovnání vztahu. Není to jen zpověď, kterou musím jednou za čas vykonat. Svátost smíření se má zpravidla konat jedenkrát za měsíc. V ní jsou mi samozřejmě odpuštěny hříchy, ale krom toho zde ještě dostávám jeden důležitý dar a to je tzv. MILOST POSVĚCUJÍCÍ. Jde o zvláštní pomoc Boží s ním žít. O sílu konat to, co On nám ukazuje. Jinými slovy bychom též mohli říci, že nám zde Bůh pomáhá žít podle křesťanských norem. Z tohoto důvodu se doporučuje ČASTÁ SVÁTOST SMÍŘENÍ. A to i tehdy, když nemám nějaké velké hříchy. Ale pro tuto posilu do života je dobré si přijít. Jedenkrát nebo dvakrát do roka, to je docela málo. Je to sice řečeno v tom církevním pateru, ale je zde použito to slovíčko ALESPOŇ. Je to tedy to úplné minimum. Zkuste si to promítnout do mezilidských vztahů, že byste se se svým partnerem vážně bavili jen jedenkrát nebo dvakrát do roka. O jakém vztahu by pak byla řeč. Asi ne o moc vřelém. Rozhodně se pak v takovém případě nedá mluvit o partnerství.

Zkusme tedy dnes vnímat to, k čemu nás zve církev a to v souvislosti s těmi čteními, které dnes zazněly. Je to jednak Abrahámova změna postoje k Bohu, začal ho brát vážně a začal mu skutečně důvěřovat a pak vnímání Ježíše ze strany apoštolů Petra Jakuba a Jana. Už to není jen pán a mistr, který nám ukazuje novou cestu, ale je to Syn Boží, kterého máme poslouchat, vnímat ho jako opravdového Boha. Jsme tedy zváni k obrácení. Ke změně postoje. A můžeme se dnes též ptát, jak se to promítá do mého obracení se k Bohu. Často se toto uskutečňuje ve Svátosti smíření. Jak vnímám tuto svátost? Jak ji prožívám? Jak se na ni připravuji?