19. 2. 2012 Hlučín - Darkovičky

Drahé sestry a bratři! 

My se dnes budeme trochu věnovat problematice Božství Ježíše Krista. Lidé často vnímají Ježíše jako člověka. S tím skoro nikdo nemá problém, protože existence člověka Ježíše Krista je celkem zřejmá, jednak z biblických, ale i z mimobiblických pramenů. Ale přijmout skutečnost, že Ježíš Kristus je nejen pravý člověk, ale zároveň, že je i pravý Bůh, to už je větší kámen úrazu. A pokud toto člověk ve svém životě přijme, pak už se z něj stává člověk víry. A téma dnešní neděle, zvláště ten dnešní úryvek evangelia, ale i to o čem budeme dnes povídat, na Božství Ježíše Krista jasně ukazuje.

Máme zde tedy příběh o uzdravení. Těch je v NZ docel dost, a často si je i při mši čteme. Z nich je jasně patrno, že Ježíš není jen tak někdo. A pak ten dnešní text evangelia podle Marka mluví jasně o odpuštění hříchů, což i dnes, ale i v době Ježíšově bylo jasným přívlastkem a vlastností samotného Boha.

Ale já bych se s vámi zamyslel nad jinou skutečností. Jsou to Ježíšova proroctví. Ty už tak jasně z textu evangelií nevstupují, protože jsou málokdy ústředním dějem nějakého úryvku. Ale vědět něco dopředu, předpovědět, že se něco stane, což se nakonec opravdu stane, to také jasně mluví o někom, kdo má Božskou moc. Protože předvídat budoucnost nedokáže žádný člověk. A můžeme to vidět na konkrétních příkladech patrných už během jeho života a smrti. Několikrát předpověděl samotný učedníkům své umučení, smrt a vzkříšení. Učedníci to v té době moc nevnímali a mysleli si, že mluví asi z cesty. Ale víme, že se Ježíšova slova naplnila přesně tak, jak řekl. Dalším takovým konkrétním proroctvím, jehož pravdivost pak doložily dějiny, je zkáza města Jeruzaléma.

Když někteří mluvili o chrámu, jakými krásnými kameny a pamětními dary je ozdoben, řekl: „Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, (všechno) bude rozbořeno“. Zeptali se ho: „Mistře, kdypak se to stane? A jaké bude znamení, že to už nastává?“ Odpověděl: „Dejte si pozor, abyste se nenechali svést! Mnozí (lidé) totiž přijdou pod mým jménem a budou říkat: 'Já jsem to!' a 'Ten čas je tady!' Nechoďte za nimi! Až pak uslyšíte o válkách a vzpourách, neděste se, neboť to se musí stát napřed, ale nebude hned konec.“ Potom jim řekl: „Povstane národ proti národu a království proti království, budou velká zemětřesení, na různých místech hlad a mor, hrozné úkazy a velká znamení na nebi. Ale před tím vším vztáhnou na vás ruce, budou vás pronásledovat, vydávat synagógám (na soud) a do vězení, budou vás předvádět před krále a vladaře pro mé jméno. To vám dá příležitost k svědectví.“

Vidíme zde jasně, že předpověděl tzv. Židovskou válku, o které píše pak pohanský historik Josephus Flavius a zničení města Jeruzaléma, ke kterému došlo okolo roku 70 po Kristu.

Další věci, které ukazují na Ježíšovo Božství, jsou patrné i z dnešního úryvku. Ježíš poznával a odhaloval smýšlení lidí:

Seděli tam však někteří z učitelů Zákona a ve svém srdci uvažovali: "Jak může ten člověk tak mluvit? Vždyť se rouhá! Hříchy přece může odpouštět jenom sám Bůh." Ježíš hned svým duchem poznal, že tak u sebe uvažují, a řekl jim: "Proč tak ve svém srdci uvažujete?

Toto jsou věci, které známe přímo z evangelií anebo z historie, kdy sám Ježíš něco předpovídal a pak se to stalo. Máme tu ale ještě mnoho věcí co o něm bylo předpověděny, a které On sám svým životem naplnil. Ve Starém zákoně je toho spoustu. Mnoho těchto proroctví teď uslyšíme v postní době, jsou to předpovědi o trpícím služebníkovi, které byly sepsány asi půl tisíciletí před Ježíšovým narozením („Neměl podoby ani krásy, vzal na sebe nepravosti nás všech…“) a před Vánoci jsme zase slyšeli mnoho proroctví o jeho narození a příchodu („Hle pana počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel, to je Bůh s námi…“).

Mohli bychom tu uvést ještě mnoho příkladů, ale bylo by to asi nadlouho. Proč o tom všem dnes vlastně mluvím? Jednak je dobré si i sám pro sebe zdůvodnit, proč vlastně Ježíše ve svém životě následuji. Proč jako věřící člověk dělám to, co dělám. A jestliže je Ježíš Bůh a Boží syn, tak to co říkal a co se snažíme po něm napodobovat, má smysl. Posiluje se tím naše víra a důvěra v Boha. Navíc třeba ještě budeme schopni něco vysvětlit těm, kteří se nás na to budou ptát.