3. Neděle Adventní

Farní kostel Hlučín 11. 12. 2011

Drahé sestry a bratři!

Právě jsme se dostali do druhé poloviny adventu a je dobré ještě zvýšit to úsilí o přípravu na příchod Pána. S dětmi tu děláme dobré skutky, jsou jimi zaplněny skleněné svíce na zvláštním adventním věnci na Bočním oltáři a my dospělí se v tomto určitě nenecháme zahanbit. Ale krom radosti, o které je dnes řeč, bych s vámi chtěl rozebrat další typicky adventní téma a to je střídmost. I když některé děti by po mikulášských nadílkách mohli s touto ctností mít i trošku problém, přece jen je třeba se snažit zase něco udělat. A to nejen pro své tělo, ale i pro svého ducha. Jak se pokusím v tomto zamyšlen vysvětlit.  

Nejdříve bych připomněl skutečnost, kterou asi všichni známe z vlastní zkušenosti, ale připomenutí rozhodně neuškodí. Jedná se o to, že mentalita dnešního světa nás docela vede ke konzumnímu způsobu života. A zvláště teď před Vánoci jsme plošně a velmi hodně masírováni různými reklamami, abychom si koupili to, či ono, abychom svým blízkým udělali radost právě tou věcí, kterou už přece má každý apod. A tady je dobré se neustále ptát, zda tu či onu věc skutečně potřebuji, zda to není jen projev mého konzumního smýšlení a zda se náhodou nepřesvědčuji o něčem, co mi přece nemůže chybět. Je dobré si pokládat tyto otázky, než něco koupím, či ne. Kolikrát nám doma leží věci, které jsme si kdysi v dobré víře koupili, ale kolikrát to jsou, zpětně viděno „vyhozené peníze“. A jak jsem říkal, tuto zkušenost už někdy udělal asi každý z nás. Je dobré si uvědomit, že věci by nám měli sloužit a ne my jim.

Naše další zamyšlení by se teď mohlo ubírat i směrem k tomu, co je dnes ve světě také velmi moderní a to je starost o své vlastní tělo. Myslím tím to, že se stalo velmi moderním chodit do posilovny a na různé cvičení a vlivem různých mediálních masáží ať už v časopisech či jiných médiích se snažíme mít krásnou postavu a docela se i stává, že mladí lidé si posouvají ideál krásy docela i mimo realitu. Je to tím, že na stránkách časopisů se ukazují lidé zkrášlení, vyretušovaní, a se speciálně, kolikrát i počítačově, upraveným vzhledem. Ale je dobré vidět své tělo nejen jako objekt a subjekt jakési dnes většinově viděného ideálu krásy, ale též jako chrám Ducha Svatého. Kdy péče o mé tělo se může stát projevem a výrazem mého života s Bohem. Samozřejmě je též potřeba vnímat, jak asi o to své tělo pečovat. Velmi pěkně o tom mluvil minulý týden P. Jan na přednášce s mladými.

No a pak bychom rozhodně neměli zapomenout na to, že ctnost mírnosti. Tedy jakýsi druh asketismu projevující se odříkáním je vlastně velikým pomocníkem k tomu, abychom dokázali lépe zvládat své emoce a vášně. A těch někdy je v tom období těsně okolo Vánoc docela dost. Jsme všichni spolu doma a s tím se často objevuje tzv. „ponorková nemoc“. Asi to zase mnozí tak vnímáme, že volné dny mezi svátky bývají často dny, kdy dojde k neporozumění anebo i k hádce. Tak se pokusme tomu i tímto způsobem, tréninkem, předcházet.

A zakončil bych možná takovým známým rčením: „Ve zdravém těle zdravý duch.“ Nemusíme vnímat zdravého ducha jen jako projev duševního zdraví, jak to asi původní autor tohoto úsloví myslel. Ale můžeme to posunout i do oblasti toho našeho snažení o zdravý duchovní život.  Kéž nám to pomůže i v té naší přípravě na příchod Pána a to jedna ten, který čekáme za pár dní anebo ten na konci našeho života. 

Sdílet

Komentáře

Ondr Díky...

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Naše farní stránky: