Hlučín Darkovičky 6. 11. 2011

Drahé sestry a bratři!

Dnes zde máme krásné podobenství o deseti pannách. Polovina z nich byla rozumná a ta druhá polovina už méně. A my si dnes máme povědět o tom, jak být rozumní. Jinými slovy budeme mluvit o ctnosti MOUDROSTI - ROZUMNOSTI.

Pro začátek si povíme, co o ctnosti moudrosti říká Katechismus.

Moudrost je ctnost, která dává praktickému rozumu schopnost, aby v každé situaci rozeznal, co je naše pravé dobro, a zvolil přiměřené prostředky k jeho konání. Díky ctnosti moudrosti (člověk) uplatňuje mravní zásady v jednotlivých případech, aniž bychom se mýlili, a překonáváme pochybnosti, týkající se dobra, které máme vykonat, nebo zla, kterému se máme vyhnout.

Kdybychom si to převedli do normální řeči, tak nám KKC vlastně říká, že ctnost moudrosti nám pomáhá jít ve svém životě za dobrem taky volit správný způsob, jak toho dobra dosáhnout.

Je tedy důležité vidět cíl, za kterým jdu a vnímat, zda ten cíl, ke kterému směřuji je správný, nebo ne. K tomu mi pomáhá Boží milost, kterou jsem dostal na křtu. Mohli bychom to také velmi jednoduše říci tak, že Bůh, se kterým v našem životě žijeme, nám pomáhá se správně orientovat.

No a pak když se nasměrujeme, je třeba zvolit správné prostředky. Když třeba maminka vidí, jak její syn v manželství neprospívá, jak mu to nefunguje, vidí cíl, že mu musí pomoci. Ale pokud zvolí špatné prostředky, může svým zásahem spíš způsobit spíš opak. Je důležité hledat správné prostředky. A zkusit opravdu nejdříve dobře poznat tu danou situaci, abych, jak se říká „nesekl vedle“. I ta máma, která chce pomoci tomu svému synkovi v manželských problémech, musí napřed správně poznat, co ti jejich mladí opravdu potřebují, jací vlastně jsou, jaký je ten jejich problém apod., než začne jednat. I u doktora je to stejné. Když vám zjistí nemoc, musí nasadit správný lék. Pokud nasadí lék, který sice pomohl x lidem před vámi, ale není na váš organismus ten správný, taky uškodí. Je tedy třeba zvolit ty správné prostředky.

Člověk by pak mohl mít starosti, jak se v těchto věcech orientovat. Hledat cíl, pak ještě prostředky, či nástroje jak toho cíle správně dosáhnout… Naštěstí existuje jeden nástroj, který je celkem univerzální.  Tím nástrojem je jednoduché, ale zároveň nesnadné řešení. Řešení, které použil Bůh, když chtěl vykoupit člověka. Taky to neměl jednoduché, aby ho pochopili, aby ho přijali, apod. A tím řešením je láska. Ale pozor. Ne láska, která za to, že má ráda něco očekává, ale Láska Boží, která nečeká vůbec nic. Nakonec se tento způsob, jak řešit problémy prolíná i celými dějinami církve. Ale stále to lidé znovu objevují. Už ve čtvrtém století, jeden biskup, svatý Augustin, říká:

Miluj, a dělej, co chceš.

Zdá se to snadné. Ale je potřeba rozlišit. Někdy může láska spočívat ve vlídném slově, někdy může naopak pomoci tomu druhému odmítavý postoj. Je důležité, aby i v tom, když vyjdeme vstříc, byla láska, ale i v tom opačném chování, pokud ho je třeba, bylo tu lásku cítit. Jednoduše řečeno je LÁSKA tím olejem do lampy, který nám nesmí nikdy chybět. A ještě jedno ujištění nakonec. Pokud jsme totiž v lásce, jsme v Bohu. A pak nám rozhodně nebude chybět moudrost.

Usilujme tedy o to, aby v každém našem jednání byla láska, abychom žili a konali v Bohu.