Hlučín 2. října 2011

Drahé sestry a bratři!

Dnešní zamyšlení je inspirováno jednak textem druhého čtení, kde svatý Pavel nabádá obyvatele starověkého města Filipy k rozumnému jednání. Toto rozumné jednání pak bylo během dějin a zvláště ve středověku specifikováno do nauky o ctnostech, o kterých si dnes něco povíme.

Ono se řekne ctnosti, ale co to vlastně ty ctnosti jsou? Já jsem se díval do chytré literatury a to konkrétně do KKC a našel jsem následující:

Lidské ctnosti jsou pevné postoje, ustálené sklony, trvale nabyté dokonalosti rozumu a vůle, které řídí naše skutky, vnášejí řád do našich vášní a usměrňují naše chování podle rozumu a víry. Jejich plodem je snadnost, sebeovládání a radost při úsilí o mravně dobrý život. Ctnostný člověk je ten, který svobodně koná dobro. Mravních ctností se dosahuje lidským úsilím. Jsou to plody i zárodky mravně dobrých skutků; uzpůsobují všechny mohutnosti lidské bytosti k tomu, aby vstoupila do společenství božské lásky.

Tady je celkem dobře popsáno, co to vlastně ty ctnosti jsou. Je asi dobré si uvědomit, že to jsou vlastně takové naše dobré návyky, které nám pomáhají dobře žít. A též nám pomáhají dostat celého člověka do společenství s Bohem.

Středověk pak rozlišuje základní ctnosti, kterým se také říká kardinální, tedy hlavní. Jsou to: moudrost, spravedlnost, statečnost a mírnost. Mají také oporu v Písmu svatém a ke každé z nich si něco řekneme.

MOUDROST je ctnost, která dává praktickému rozumu schopnost, aby v každé situaci rozeznal, co je naše pravé dobro, a zvolil přiměřené prostředky k jeho konání. Moudrost se nesměšuje s bázlivostí nebo strachem, ani s dvojakostí nebo přetvářkou. Nazývá se „auriga virtutum“, vozatajem ctností, poněvadž řídí ostatní ctnosti a dává jim pravidla i míru. Právě moudrost bezprostředně řídí úsudek svědomí. Moudrý člověk rozhodne a uspořádá své chování podle toho úsudku. Díky ctnosti moudrosti se správně rozhodujeme v jednotlivých případech, aniž bychom se mýlili, a překonáváme pochybnosti, týkající se dobra, které máme vykonat, nebo zla, kterému se máme vyhnout.

SPRAVEDLNOST je mravní ctnost, která se zakládá na vytrvalé a pevné vůli dávat Bohu a bližnímu to, co jim patří. Spravedlnost vůči Bohu se nazývá „ctnost zbožnosti“. Spravedlnost vůči lidem uzpůsobuje člověka, aby respektoval práva každého a vytvářel v lidských vztazích soulad, který podporuje přiměřené vztahy k lidem a společnému dobru.

STATEČNOST je mravní ctnost, která při obtížích zabezpečuje pevnost a vytrvalost v úsilí o dobro. Posiluje rozhodnutí odporovat pokušení a překonávat překážky mravního života. Ctnost statečnosti dává schopnost přemáhat strach, a to i strach ze smrti, a čelit zkouškám a pronásledování. Dává odvahu k tomu, aby se člověk zřekl svého života a obětoval jej při obraně spravedlivé věci.

MÍRNOST je mravní ctnost, která zmírňuje přitažlivost rozkoší a dává člověku schopnost vyrovnaně užívat stvořená dobra. Zabezpečuje vládu vůle nad pudy a udržuje touhy v mezích počestnosti. „Žít dobře není nic jiného než milovat Boha z celého srdce, z celé duše, celým svým jednáním. (Mírností) se mu prokazuje bezvýhradná láska, kterou nemůže zviklat žádná obtíž (v čemž se projevuje statečnost), láska, která poslouchá jen Boha (to je spravedlnost), která je bdělá v posuzování všeho, aby se ponenáhlu nevloudil klam nebo lest (to je prozíravost).“

No a na konec bych ještě chtěl říci, že tyto čtyři základní ctnosti získáváme výchovou, vědomým konáním dobra neustálým znovu obnovovaným úsilím. Bůh nám pak svou milostí pomáhá je upevňovat, aby posilovaly charakter a usnadňovaly konání dobra. Člověk, který je zraněný hříchem, dost těžko uchovává mravní rovnováhu. Spása, kterou nám Kristus dává, nám pomáhá, abychom neustále usilovali o ctnosti. Každý se musí o toto modlit, posilovat se svátostmi, spolupracovat s Duchem svatým, jednat podle něho, milovat dobro a vystříhat se zla. Bojujme tedy, abychom došli do cíle.