28.8.2011 Hlučín Darkovičky

Drahé sestry a bratři!

Dnes tu máme zajímavý příběh v prvním čtení, kde je vykreslen dialog proroka s Hospodinem a to tentokrát proroka Jeremiáše. Je to zajímavý člověk. Dost často zde z tohoto místa slýcháváme úryvky z jeho prorocké knihy a tak mi dovolte něco o tomto Božím muži říci.

Narodil se asi 650 před Kristem a o většině událostí z jeho života víme z jeho prorockého díla. Pocházel z kněžského rodu Levi a tak si odtud odnesl zdravou zbožnost a morálku, která je velmi silně vnímána v textech jeho prorockého díla. Nesmiřitelnost s kompromisy života a jakousi vlažností ve víře nakonec pro něj byla osudnou. Hospodin ho povolal v jeho 25 letech. Tehdy v Judsku vládl bohabojný Josiáš (638-609) a pod vedením Jeremiášovým prováděl očistu lidu od modloslužby a vedl ho k věrnému dodržování smlouvy s Hospodinem. Roku 622 byla totiž nalezena v chrámu zapomenutá kniha Zákona. Na východě nabyli Babyloňané převahy nad Asyrií. Pak ale tato nesnadná úloha, udržet zbožnost národa a připomínat závazky Izraele vůči Hospodinu, připadla právě Jeremiášovi. Vinou králů - hlavně Joakima a Sedekiáše, jejich rádců, jeruzalémských knížat a boháčů, se totiž v zemi rozmohla modloslužba, věrolomnost, zištnost, útisk chudiny. Duch Boží vedl Jeremiáše proti nim a všem zlořádům, což mu vyneslo nepřátelství i ohrožení života. Věrným učedníkem muže Božího byl prorok Baruch, který jeho prorocké řeči zapisoval. Boží duch vedl proroka k náznakovým viděním a úkonům, které hlásaly blížící se zkázu města Jeruzaléma a lidu země. To mu vyneslo pověst zrádce národa.

Roku 587 před Kristem byl Jeruzalém vyvrácen od babylonského vojevůdce Nabuzardana. Vše vypáleno i s chrámem a zbytek Judovců šel do zajetí. Jeremiáš vyšel z vězení a plakal nad troskami nevěrné dcery Siónské. Babyloňané mu dali svobodu. Napřed se přidržel v Masfě místodržícího Godoliáše, potom byl donucen odejít s utečenci do Egypta, podle podání byl od židů ukamenován.

Je to určitě zajímavý příběh člověka. Ale proč si to tu vlastně povídáme? Jednak proto, abychom si uvědomili, že už tehdy chtěl Bůh na životě proroka Jeremiáše ukázat, že následovat Pána může je ten, kdo nese svůj kříž, jak to říká též dnešní evangelium. A pak možná ještě další pravda, která je nám poselstvím i do dnešní doby. A to právě tou věrností. I nás někdy sužují útrapy kvůli víře, ale tu pro nás může být Jeremiáš krásným příkladem věrnosti. On neposlouchal jiného hlasu než hlasu Hospodinova.

Dalším poselstvím pro nás může být vnímání Jeremiáše jako předobrazu samotného Ježíše. On se obětoval pro svůj lid. Byl to velmi citlivý člověk a žil naplno s Pánem. I v pochybnostech a temnotách, které prožíval, se nepřestal obracet na Hospodina a ten slyšel jeho hlas a Jeremiáš také vnímal velmi silně jeho blízkost, i přes veškeré pronásledování.

Jeho prorocká kniha je plná krásných textů a tak vřele doporučuji k přečtení. Ale nezapomeňte si k ní ještě přečíst i její úvod. Možná ještě než se pustíte do samotného textu prorocké knihy. A zase ji nečtěme jako román, ale jak ke mně Bože mluvíš? Co mi těmito texty chceš říci?

Na závěr možná znovu přečtěme první čtení a vyložme si jeho smysl:

Svedl jsi mě, Hospodine, a dal jsem se svést; byl jsi silnější než já a přemohls mě! Celý den jsem na posměch, všichni se mi vysmívají: Kdykoli mluvím, musím křičet, ohlašovat násilí a zpustošení; Hospodinovo slovo se mi stalo pohanou a posměchem po celý den. Řekl jsem si: "Nebudu se již o něho starat, nebudu již mluvit jeho jménem." Tu se Hospodinovo slovo stalo v mém nitru hořícím ohněm, zavřeným v mých kostech; snažil jsem se ho snést, ale nebylo to možné.

A na tento Jeremiášův nářek krásně reaguje odpověď dnešního žalmu číslo 62:

Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože!