Hlučín - Darkovičky 10. 7. 2011

Drahé sestry a bratři!

Dnes máme zajímavé téma, o kterém je také potřeba někdy mluvit a právě dnešní text druhého čtení na něj trošku ukazuje. Tím tématem je náš přístup a postoj k vědeckému a technickému pokroku. Jak jsme to slyšeli v dnešním druhém čtení, tak:

…tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti, ale ne z vlastní vůle, nýbrž kvůli tomu, který ho podrobil.

Chce nám to připomenout dvě skutečnosti. Jednak že člověk je korunou tvorstva, a vše mu bylo podřízeno a to ale tak, aby zároveň byl respektován ten, kdo to vše člověku podřídil. A o tom právě dnes budeme mluvit. Jsou vůbec limity lidského bádání, a pokud ano, jaké. Jaký je pak postoj církve k vědeckému a technickému pokroku?

A začal bych možná tím postojem církve k vědeckému a technickému pokroku. Je v poslední době patrný i z učení posledních dvou papežů, kteří se k vědeckému pokroku staví velmi otevřeně. Vždyť současný papež Benedikt XVI., ještě před tím, než se stal papežem, sám přednášel na mnoha univerzitách a byl světově uznávaným profesorem teologických věd. Rozhodně tedy pokračuje v trendu, který otevřel jeho předchůdce Jan Pavel II. svou encyklikou Víra a rozum, kde celému světu vysvětluje, že víra rozhodně není v rozporu s rozumovým uvažováním a bádáním, a církev se rozhodně nestaví do cesty pokroku, tak jak to bylo ještě v době nedávné světovým míněním prezentováno třeba v souvislosti s procesem Galileo Galilea. Naopak papež v této encyklice zdůrazňuje, že rozum je Boží dar, který je třeba rozvíjet a používat s uvážlivostí.

A teď bychom přešli k tomu, o čem si ještě máme mluvit. Jestli tedy jsou nějaká pravidla, a když ano, tak jaká. Já bych v této chvíli použil katechismus, kde je to přesně vypsáno. Tedy:

Základní vědecké bádání, jakož i aplikované bádání představuje významný projev nadvlády člověka nad stvořením. Věda a technika jsou cennými zdroji, jsou-li dávány do služby člověka a podporují-li jeho všestranný rozvoj ku prospěchu všech; nemohou však samy stanovit smysl existence a lidského pokroku. Věda a technika jsou zaměřeny na člověka, z něhož vyvozují svůj původ i rozvoj; určení svého cíle a vědomí svých mezí nacházejí tedy v osobě a v jejích mravních hodnotách.

Tady krom toho, co bylo řečeno, že „věda a technika jsou cennými zdroji, pokud jsou ve službě člověku“, tak velmi důležité je to, že „nemohou však samy stanovit smysl existence a lidského pokroku“.

Dále učení církve v této věci říká, že skutečnost, že ty technické a vědecké objevy jsou samy o sobě účinné a fungují, ještě není měřítkem jejich mravní správnosti. To je velmi důležité. Dále v této věci KKC říká:

Věda a technika vyžadují, pro vlastní vnitřní význam, bezpodmínečné respektování základních měřítek mravnosti; musí být ve službě lidské osoby, jejích nezcizitelných práv, jejího ryzího a celkového dobra, ve shodě s plánem a vůlí Boha.

Pak je zde ještě zmíněno, že:

Bádání nebo pokusy na lidské bytosti nemohou opravňovat k zákrokům, které jsou samy o sobě proti důstojnosti osoby a proti mravnímu zákonu. Případný souhlas jednotlivců takové zákroky neospravedlňuje. Pokusy na lidské bytosti nejsou mravně oprávněné, je-li jimi vystavena nepřiměřeným či odvratitelným nebezpečím pro život nebo pro tělesnou a duševní integritu (celistvost). Pokusy na lidských bytostech nejsou v souladu s důstojností osoby, jsou-li mimoto prováděny bez vědomého souhlasu dotyčné osoby nebo jejích blízkých, kteří jsou k tomu oprávněni.

Je myslím velmi důležité tyto věci vědět. A jelikož je dnešní věda a technika na velmi vysoké úrovni, tak je potřeba, abychom my lidé měli vždy na paměti to, že přeci jen jsme tvorové a ne bohové. To pokušení, které nám podsunul had v ráji, v nás totiž pořád ještě je: „Budete jako Bůh.“ Ať náhodou neuděláme to, co udělali první lidé v ráji. Oni ne že utrhli jablíčko. To je jen obraz skutečnosti, že odmítli Boha ze svého života. Myslím, že my dost často děláme totéž: „Pane, Bože, do toho mi nemluv, protože to je můj život. Je potřeba ale pochopit, že on je Pánem života a smrti. A navíc nechce po nás nic, co by nás omezovalo, nebo likvidovalo. Ví, proč říká, co říká daleko lépe než my. Jen je tomu třeba uvěřit.