19. 6. 2011 Hlučín Darkovičky

Drahé sestry a bratři!

Dnes máme před sebou velmi těžké téma, protože máme mluvit o něčem, co se dost dobře vypovědět nedá. Naším tématem je dnes Tajemství Nejsvětější Trojice. Je to tajemství samotného Trojjediného Boha a ten se do naší mysli nějak uchopit nedá. Je to asi taková snaha, jako kdyby se tráva snažila pochopit člověka. Prostě to nejde. Ale přece jen se aspoň trochu snažíme. Během staletí si teologie, tedy věda o Bohu vytvořila systém, kde se snaží alespoň přirovnat Boha k něčemu, co známe a čemu rozumíme. Ale samozřejmě s vědomím, že to je jen velmi nedokonalé a ubohé, protože Bůh je ještě někde za tím vším a nad tím vším. Je prostě tak veliký a nevypověditelný, že se nám to do hlavy nevměstná. Ale přesto se vám pokusím aspoň říci to, co se snaží církev o tomto tajemství předat.

Boha, který je jeden a zároveň tři, tedy nazýváme Nejsvětější Trojicí. To jsme schopni pochopit. A Božské osoby jsou navzájem od sebe odlišné. Když totiž máme nějakou jinou trojici, třeba dlouhého, širokého a bystrozrakého, tak jsou taky každý jiný. A stejně je tomu tak v Bohu. U Boha je ale ještě navíc to, že jsou sice tři jiní, ale zároveň jsou jeden. To je právě to tajemství, které se nám do hlavy nevleze.

A ještě k tomu musíme přidat vztahy, o kterých máme za to, že jsou mezi osobami v Nejsvětější Trojici. Aspoň o těch vztazích mluví samo Boží zjevení, Ježíš Kristus. Říká, že: „Já a Otec jedno jsme.“, nebo: „Mým pokrmem je konat vůli toho, který mě poslal.“ Anebo jinde: „Skrze Něho (Syna) je všechno stvořeno.“ A taky proto tyto osoby nazýváme Otcem a Synem, protože víme, jak by měl žít otec a syna v normální rodině. Měl by mezi nimi být vztah lásky. A skutečně podle Ježíše je takový vztah i mezi Otcem a Synem v Trojici. Teologové dokonce říkají, že tento vztah je tak veliký, že se až zosobňuje v třetí Božské osobě, kterou je Duch Svatý. A teď si možná říkáte, že to všechno je sice pěkné, ale není nám to k ničemu. NAOPAK. Je to velmi důležité. Hned řeknu proč.

Všichni jsme totiž byli stvořeni k Božímu obrazu. Jinými slovy řečeno, jestliže Bůh je Láska, tak i každý z nás je stvořen k lásce. A sami to vnímáme, že když nás někdo má rád, a my máme rádi někoho, činí nás to šťastnými. A my tedy máme žít podle modelu Trojice. Tedy i ty Trojiční vztahy mezi sebou. Třeba manželé v rodině. Muž má cele žít pro sovu ženu a žena zas pro svého muže. A nejen imaginárně, ale velmi konkrétně. Žena třeba v podobě toho, že se stará o domácnost a muž zas v tom, že se snaží zabezpečit obživu. Toto jsou samozřejmě ty nejviditelnější role, ale mělo by to být i v každodenních maličkostech. Podaný pohár vody, s láskou přichystané jídlo a umyté nádobí a nejen že to musí dělat žena. Myslím, že je důležité být vynalézaví v lásce. A láska má samozřejmě být i u nás kněží. Ani my z toho nejsme vyňati. My zase máme být vynalézaví v konání dobra pro své farníky, k sobě navzájem i mezi námi kněžími. Sestry i bratři v klášteře, nebo v jedné komunitě zasvěcených.

Nejsvětější Trojice poznamenává celý náš život, ať jsme věřící nebo ne. Všichni jsme totiž byli stvořeni k Božímu obrazu. Akorát my o tom víme a víme, co máme následovat a proč tomu tak je. Je dobré tento dar víry vnímat a taky za něj děkovat. A samozřejmě nevětším poděkováním bude, když budeme žít jako v Trojici.