Hlučín - Darkovičky 15.5.2011

Drahé sestry a bratři!

Dnes se máme bavit o ústředním bodu novozákonní zvěsti, tedy o Velikonoční tajemství. Toto sousloví často slýcháváme, ale kdybychom měli někomu vysvětlit, o co tu vlastně jde, těžko bychom hledali slova. Dnes se tedy pokusím ta správná slova najít a vysvětlit v čem tedy spočívá Velikonoční tajemství.

Není to tak složité, ale zároveň ani jednoduché. Tajemství Velikonoc spočívá hlavně v tom, že nám Pán Ježíš svou smrtí na kříži zasloužil odpuštění hříchů. Zpíváme to ve Velikonoční sekvenci: „…Beránek, spasil ovce, Kristus – nevinný, za nás hříšné, zas usmířil svého Otce.“ Vypadá to hrozně, když říkáme, že Ježíš musel usmířit Otcův hněv. Ale je to tak, že člověk v Adamovi a Evě Boha zarmoutil, vysunul ho ze svého života. A Ježíš pak obětí z lásky, tím že se Bohu daroval, daroval s jako člověk, ale s dokonalou láskou Boha, splatil tento Adamův dluh. A tak člověk už není odsouzen k životu a věčnosti bez Boží lásky, ale je tu znovu přátelství Boží, které se projevuje i tím, že nám Bůh odpouští hříchy, když o to požádáme. Navíc máme u něj v Ježíši Kristu velikého přímluvce. On je totiž člověk jako my, ale zároveň Boží syn. Kdybychom se to pokusili zjednodušit, tak Velikonoční tajemství spočívá v tom, že Ježíš svou obětí z lásky na Kříži nám znovu získal Boží přízeň a lásku, a ten nám nyní odpouští hříchy.

Já jsem pak ve svém životě objevil ještě jednu skutečnost, která je též také jakýmsi tajemstvím Velikonoc. Když jsem o tom slyšel poprvé, tak se mi to vůbec nezdálo a říkal jsem si, že to není možné. Ale pak jsem poznal, že je to pravda. Kristova smrt a jeho zmrtvýchvstání nám pomáhá proměňovat bolest na radost. Poprvé jsem tuto věc slyšel jako student, ale až po několika letech jsem zakusil, že je to pravda. Povím vám, jak se mi to stalo. Měl jsem možnost setkat se s lidmi, kteří se rozplývali, když se setkali s nějakou bolestí. A vždy říkali, že přišel „snoubenec jejich duše“. Obdivoval jsem to, ale nechápal. Pak když jsem byl v Itálii, tak jsme si o tom v té formační škole také povídali a tam nám vykreslili před očima Ježíše, který netrpěl nejvíce v Getsemane, ale na kříži, když křičel: „Bože můj, Bože můj…“ Tato chvíle byla plná opuštěnosti a to i od Otce, který byl Ježíši nejbližší. A Ježíš v této chvíli nehází flintu do žita, ale dál pokračuje v započatém. Miluje až k smrti. A tak nám říkali, že i my se máme snažit milovat Boha i v bolesti. Nepřestávat. Obejmout kříž a jít dál s ním. Z lásky k Bohu. Nevzpěčovat se. A pak člověk zažije radost plynoucí z lásky. A já jsem objevil, že je to pravda. Bylo to v té Itálii, kde jsme žili v jednom domě a dělali tam, co bylo třeba. Jednou jsem s jedním litevským knězem nahazoval omítku na stěnu jakési kůlny a byla dost zima. Syrovina jako hrom a my se už těšili, že bude konec práce a půjdeme se převléct a umýt. Ten kněz už musel jít dřív, protože měl ještě jiné povinnosti a já zůstal sám, abych umyl nářadí. A když už jsem si nabral vodu do kýblu, abych vše očistil, začalo k tomu drobně pršet, a bylo to jako spoustu drobných jehel. Nejdřív jsem chtěl začít nadávat, ale pak jsem si uvědomil, že Pán Ježíš možná taky tak mrzl, když si nesl kříž. Anebo trpěl jinak. Byl sám na kříži a nenechal toho. A udělal to i za moje hříchy. Z lásky. Tak jsem mu hned řekl, že tu zimu a déšť chci snášet pro Něj, taky z lásky. A v té chvíli to přišlo. Najednou mi nevadilo, že prší a je mi zima. Byl tu důvod proč to snášet a nést. Nevadilo mi ani to, že jsem tam zůstal sám. A byla tu radost z toho, že to trápení můžu nést z lásky k Němu. A fakt jsem zažil, že láska proměňuje i bolest na radost. Byl to pro mě úžasný objev. A pochopil jsem najednou i mučedníky, proč s radostí trpěli pro Ježíšovo jméno. Pochopil jsem i ty, kteří mluvili o „snoubenci své duše“. Samozřejmě, že toto poznání se mi nedaří vždy uplatňovat v životě už pořád. Někdy si na to vzpomenu a pak zas člověk prožije krásnou chvíli. Ale podle mě i toto je Velikonoční tajemství. Tajemství Lásky a bolesti. Je to Božská alchymie, kdy dokážeme milovat Bolest, protože nám umožňuje setkat se s Bohem. S Ježíšem, který je špinavý, ukřižovaný a opuštěný. A jako On, nést svou bolest z lásky. Z lásky k Němu.