Hlučín - Darkovbičky, 8. 5. 2011

Drahé sestry a bratři!

Dnes jsme v evangeliu slyšeli, jak se Ježíš odhaluje učedníkům jdoucím do Emauz. Je to samozřejmě úryvek o zmrtvýchvstalém, ale také tam můžeme vidět, jak apoštolové ještě nerozuměli Písmu. Pán Ježíš jim je otevřel a vysvětlil. I my někdy potřebujeme pomoci, abychom v Božím slově objevili Pána, aby se skrze Písmo i nám odhaloval On sám.

Je asi nejdříve potřeba si uvědomit, že když do ruky vezmeme Písmo, co to je za knihu. Písmo svaté rozhodně není kniha popisující historii. Nemůžeme to tedy brát tak, že to co je tam zapsáno se stalo tak, jak je to tam zapsáno. Ale že Bible nám popisuje, jak ti lidé v té době vnímali Boží působení ve svém životě. Je to tedy kniha, která zaznamenává náboženskou zkušenost lidí. A to si z toho můžeme a máme brát. Písmo také není román, nebo dobrodružná kniha. Nelze ji tedy číst s tím postojem, že se musím dovědět, jak to nakonec dopadne. Ale při četbě Božího slova bychom se vždy měli ptát: „Co mi tímto textem chceš dnes, Pane, povědět?“ A opravdu je to tak, že skrze Písmo k nám promlouvá sám Bůh.

Když jsem se také stal jáhnem, měl jsem v Teologickém konviktu, v Litoměřicích, to je přípravný rok pro studium v semináři, kam mě biskup poslal na m první působiště, učit předmět Lectio Divina. Vůbec jsem do té doby nevěděl, co má být obsahem toho předmětu. Řekli mi, že mám ty kluky učit číst a zamýšlet se nad Písmem svatým. Snažil jsem se tedy sehnat nějakou literaturu a něco rychle přes prázdniny nastudovat. No a při tom studiu jsem se dověděl, že Lectio Divina, což je v překladu doslova „Božské čtení“ je způsob, jak číst Boží slovo, který už kdysi praktikovali staří mniši, a církev se dnes k tomuto způsobu opět vrací. Nejde totiž jen o to přečíst nějaký text a zamýšlet se nad ním. Ale text máme pomalu přečíst, pak si ho projít ještě jednou a při tom se ptát, co mi tím, Pane, chceš říci a pak si třeba i udělat nějakou poznámku. Když si takto projdu celý ten text, měl bych se k tomu, co mě oslovilo, kde ke mně Pán promluvil vrátit a zkusit se nad tím textem hovořit s Pánem. Modlit se. Nejlépe vlastními slovy. Včera mě třeba oslovilo, když jsem si četl evangelium, že Pán kráčel po rozbouřeném oři po vodě k lodi, kde byli učedníci a říká jim: Já jsem to! Nebojte se! A při tom mě napadlo, že i kolikrát já mám kolem sebe rozbouřené moře, stresy z toho co mě čeká, jestli to či ono zvládnu, apod. A tak jsem pak modlil za to, aby i Pán pro mě byl tím majákem, světlem, které i mě říká: Já jsem to! Abych vždy hleděl na něho. „Nasytím se pohledem na tebe, Pane“.  No a z této modlitby nad Písmem by pak mělo vzejít nějaké předsevzetí. A hlavně pak to předsevzetí též uskutečnit ve svém životě. To je tedy obsahem Lectio Divina.

Ještě možná jedna rada, než se pustíme do četby Písma. Začínejme raději od NZ. Anebo od mudroslovných knih, jako jsou Přísloví, Moudrosti… Kdybychom začali od začátku, mohlo by nás to odradit.

Ono je dobré brát do ruky Písmo a takto se nad ním modlit. Pak se mi skrze Písmo zjevuje Boží láska. Poznávám Boha a dokážu ho pak více milovat a více mu důvěřovat. Jsem též odolnější vůči pokušení, protože setkávání s Bohem mě utužuje v životě s ním. Jako kdybychom byli „otužilejší“.

V dnešní době je též mnoho materiálů a literatury o tom, jak číst Písmo. Na našem webu www.farnosthlucin.cz jsem také zveřejnil rozhovor jednoho mého spolužáka, P. Angela Scarana, který v Římě vystudoval biblické vědy, je knězem Pražské arcidiecéze, a na internetu odpovídal mladým lidem, kteří se ptali, jak číst bibli. Je tam i docela dost odkazů na weby, kde se o tom píše a kde o bibli najdete mnoho zajímavého.

Přeji tedy pěkné chvíle s Pánem, který k nám promlouvá v Božím slově.

A na závěr mám pro vás jeden text, který mě kdysi oslovil, a který ke mně promlouvá i dnes. Je z knihy proroka Jeremiáše:

„Stoupněte si na začátky cest a dívejte se, ptejte se na staré stezky: Která cesta je dobrá? Po té choďte a najdete odpočinek pro své duše“.