Kázání o 5. Neděli postní

Hlučín Darkovičky a farní večerní  10. 4 . 2011

Drahé sestry a bratři!

Dnes jsme už poslední týden před Květnou nedělí a blíží se k nám kvapem Velikonoční svátky. Čeká nás Velikonoční třídenní, které je spolu s Nedělí Zmrtvýchvstání vlastně největšími svátky Církevního roku. Každý křesťan by se měl snažit si v tyto dny udělat čas na obřady, které začínají už na Květnou neděli, pokračují Zeleným čtvrtkem, Velkým Pátkem a vrcholí o Vigilii Zmrtvýchvstání spolu s Božím Hodem Velikonočním. My jsme dnes slyšeli krásné evangelium o vzkříšení Lazara. Je dobré si tedy něco o tom prožívání Velikonoc v liturgii církve říci. A slavné Kristovo zmrtvýchvstání je jeho vrcholem, ale stojí také na vrcholu pravd naší víry a to v měřítku důležitosti. Ke vzkříšení všichni směřujeme, kvůli tomu taky všichni na sobě pracujeme a Kristovo vzkříšení nás všechny velmi ovlivnilo.

Ale teď už k tomu co oslavě Vzkříšení předchází. První z těch velikých dní je Zelený čtvrtek. Je to den, kdy si připomínáme ustanovení dvou velmi důležitých svátostí a to kněžství a Eucharistie. V obřadech je to krásně vyjádřeno. Tento den též budeme umývat vybraným mužům nohy a tím se chce vyjádřit právě služba, o které mluví Ježíš učedníkům. Je dobré tento obřad vnímat též tak, že v osobě kněze mi myje nohy sám Pán. I ke mně se sklání, protože i já mu stojím za to, aby mi prokázal tuto službu, kterou běžně dělali otroci. V Kristu se skutečně Bůh sklání ke každému z nás, aby nám ukázal, co vše je schopen pro člověka udělat. Eucharistie je pak naplněním a vyjádřením tohoto gesta pokory. Zkusme se zeptat každý sám sebe, co já jsem naopak schopen udělat pro Boha a jeho církev?

Po skončení obřadů je Nejsvětější svátost přenesena do Getsemanské zahrady, tedy k bočnímu oltáři. Zase nám to má připomenout, že v tuto chvíli Ježíš prosí učedníky o to, aby s ním bděli na modlitbách. Ježíš málokdy o něco prosí, ale v tuto chvíli ano. Zase se mohu ptát sám sebe, jak často přicházím za Ježíšem ve své modlitbě? Nenechávám ho často samotného, i když se modlím? Když jdu okolo kaple, kostela, uvědomím si, že Pán je tu v mé blízkosti a možná by mě chvilka nezabila se zastavit, krátce Ho pozdravit.

Velký pátek je dnem, kdy si připomínáme Kristovu smrt. Čtou se pašije, pak se uctívá kříž. To je asi jádro těchto obřadů. Jak já vnímám kříž? Je to pro mě jen dekorační předmět, nebo mi pohled na něj pomáhá se zamýšlet nad Boží láskou ke mně? Když pak budeme přistupovat na Velký Pátek ke kříži, možná si mohu už teď připravit krátké osobní poděkování: Pane, zemřel si i za mé hříchy. A já se někdy tak málo snažím se jim vyhýbat. Moje nevěrnosti tě na kříž přibíjejí i dnes. Dej mi sílu více žít pro tebe, víc tě milovat.

Bílá sobota je den ticha, kdy Pán leží v hrobě, ale večer se blíží a tu nás čeká něco, co nemá na světě obdoby. Zazáří KRISTOVO SVĚTLO. On, Alfa i Omega, Pán všech věků, Začátek i Konec. Ať slavné Kristovo vzkříšení nejen tmu světa, ale i tu moji, ve světlo promění. Symbol světla je v tuto noc velmi silný. Přál bych vám vidět to, co vidí jen kněz. Lidé se svícemi, kteří pomalu vcházejí do tmavého chrámu, ho postupně prosvěcují. Zapálená svíce, kterou si nesu v ruce je jako moje víra. Samotnému člověku moc světla nedá. Ale společně s ostatními je to síla. A pak světlo v lidech, světlo víry, událostmi spásy, postupně narůstá. To jsou ta mnohá čtení. A nakonec se rodí Kristus, čte se epištola a burácejí zvony a září celý kostel. Sláva na výsostech Bohu. Světlo přišlo na svět a temnota ho nepohltila. A už je zde voda, která obmývá každého. Obmyla kdysi i nás. I my v tento den vyznáváme víru a zříkáme se zlého. Je to veřejné přiznání se ke Kristu. A konec je v úžasném daru, který Zmrtvýchvstalý daruje tomuto světu. Eucharistická oběť. Toto je moje tělo, toto je moje krev. Ježíš a v něm celá Trojice se mi dávají i dnes. V roce 2011, a budou se mi dávat až do konce světa.

A z toho všeho mi plyne naděje, že jako dnes v evangeliu byl Boží mocí vzkříšen Lazar, potká to i mě. A to je to, co nás odlišuje od ostatních lidí. Ne chození do kostela, ani modlení. Ale naděje, že můj život smrtí nekončí. Že se nerozplynu v prázdnotě a nicotě, ale že spočinu v náručí Otce, tedy v maximální Boží lásce. A tam budu očekávat i své blízké.

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Naše farní stránky: