Kázání o 2. Neděli Veikonoční

Hlučín - farní kostel: 1.5.2011

Drahé sestry a bratři!

Dnes si budeme opět povídat o Zmrtvýchvstání Pána, ale pokusíme se na něj podívat z jiného pohledu. Je dobré si uvědomit a já jsem to už tady připomínal, že Ježíšovo zmrtvýchvstání je událost, která přesahuje, ale též velmi ovlivňuje dějiny světa a Evropy, ale zároveň je to událost, která se nedá historicky ověřit ani dokázat. Je předmětem naší víry a k ní skutečně potřeba ten krok naší víry. Ježíš Kristus je historická osobnost, jejíž existenci dokazují i mimobiblické prameny, al skutečnost, jestli vstal z mrtvých nelze nijak ověřit, ani neexistují očití svědkové, protože v hrobě s Ježíšem nikdo nebyl a je tedy zapotřebí očí víry a pak též toho úkonu víry, kdy tuto pravdu přijmeme.

Další věcí, kterou bych dnes chtěl připomenout, je Ježíšova tajemná přítomnost v Církvi. Není zde přítomen fyzicky, ale duchovně. Nakonec jsme celý uplynulý týden četli zprávy o tom, jak se zjevoval svým učedníkům a jak je učil důvěřovat mu, i když s nimi už není tak jak na něj byli za jeho pozemského života zvyklí. Nemohou se ho už zeptat přímo: „Co si o tom myslíš?“ anebo „Co máme dělat?“ a musí se snažit ho hledat jinak a pomalu se snaží s ním spolupracovat. Je to jiná přítomnost. Ježíš je po svém zmrtvýchvstání přítomen ve své církvi skrze Ducha Svatého, skrze Hierarchii, skrze Slovo Boží a samozřejmě i skrze svátosti. I my se všichni musíme učit takto Ježíše vnímat a spolupracovat s ním. Hledat ho ve svém životě.

No a co je asi podstatné, že je důležité si uvědomit, že tato přítomnost Ježíše, který se učedníkům zjevoval po svém zmrtvýchvstání anebo skrze Ducha svatého nebyla rezervována jen apoštolům a jejich vrstevníkům, ale je i pro nás. I dnes se Kristem setkáváme. Slavíme mši svatou. Můžeme kolikrát zakoušet radost ze společenství církve, mám třeba radost z toho, když potkáme v kostele někoho, o kom jsme ani netušili, že bychom ho mohli v kostele potkat. Můžeme se s Kristem setkávat i v bolesti při nemoci, při nějakém trápení. Dost často se setkáváme s Ježíšem i skrze jeho milosrdenství. A dnes máme přímo Neděli Božího milosrdenství. A možná dnešní svět to velmi potřebuje zakoušet. Mnohdy se setkáváme jen s tím, že má hodnotu jen úspěch a vliv, ale milosrdenství je považováno za slabost. Též se setkáváme s Ježíšem i ve svatých církev. Dnes prožívá církev na celém světě veliký den, protože po 6 letech od své smrti je blahořečen muž, kterého zná asi každý člověk dnešního světa, a který asi tvář tohoto světa velmi ovlivnil svými postoji a i způsobem jak za svého působení vedl církev.

Je třeba se umět pozastavit a zkusit se na svět dívat trochu novýma očima. Vidět ji očima vzkříšeného. Vidět též Vzkříšeného v tomto světě. A zakončil bych opět jedním přáním, které se mi moc líbilo a jsou to vlastně myšlenky jednoho, už zemřelého biskupa, Klause Hemerleho, který za svého života působil v Cáchách. On je v roce 1993 posílal právě jako přání ke svátkům zmrtvýchvstání Páně:

Přál bych nám, abychom měli velikonoční oči,
jež by dovedly dohlédnout
ze smrti až k životu,
z viny až k odpuštění,
z rozdělení až k jednotě,
z ran až ke slávě,
od člověka až k Bohu,
od Boha až k člověku,
od já až k ty.
A kromě toho celou sílu Velikonoc.

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Naše farní stránky: