Kázání o 2. Neděli postní

20. března 2011 - Hlučín-Darkovičky a farní večerní

Drahé sestry a bratři!

V prvním čtení jsme dnes slyšeli o zaslíbeních, které Bůh dává Abrahámovi a jeho potomkům. To bude též tématem našeho dnešního zamyšlení. Jak tato zaslíbení vnímá pak Nový zákon a jak se tato zaslíbení na nás naplňují.

Zaslíbení, která dává Bůh Abrahámovi, jsou pro Izraelský národ docela důležitá. Stojí na nich prakticky celá víra vyvoleného národa, celý vztah, který se mezi Bohem a Izraelity uskutečňuje. Pro Izrael jsou tato zaslíbení stejné, jako pro nás příslib věčného života neboli naděje na vzkříšení.

My jsme dnes slyšeli text z první knihy Mojžíšovy, kde Bůh slibuje Abrahámovi nesčetné potomstvo. A požaduje po něm, aby odešel ze své země, aby se vydal na cestu. Jinými slovy Bůh po Abrahámovi chce, aby se cele odevzdal do Jeho rukou. Začíná se tedy vytvářet vztah důvěry mezi člověkem a Bohem. A za tento „krok víry“ slibuje Bůh veliké požehnání, a to v podobě velikého potomstva, kterého má být jako písku na mořském břehu, jako hvězd na nebi. Také předmětem zaslíbení je veliké požehnání, které skrze Abraháma spočine na všech lidech. My, současná církev Ježíše Krista, jsme pak naplněním toho zaslíbení a skutečně víra, kterou poprvé ve svém srdci prokázal Abrahám, tento vztah důvěry k Bohu, je pro nás, pro všechny věřící na celém světě, pramenem požehnání. Ale nejsme v tom jen my křesťané. V Abrahámovi jsme spojeni židé, muslimové i křesťané. Protože všichni jsme „potomci Abrahámovi“. Křesťané skrze Ježíše Krista, potomka Abrahámova, jak nám v jeho rodokmenu dokazuje evangelista Matouš, muslimové skrze Izmaela, syna, kterého měl Abrahám s otrokyní Hagar a u židů je to jasné.

V Novém zákoně pak tato zaslíbení o velikém potomstvu rozvíjí hlavně apoštol Pavel ve svých listech, kde se mluví o obřízce a o víře. Je to nejvíce list Galaťanům a Římanům, protože tam Pavel křesťanům, kteří uvěřili v Ježíše jako pohané, ne jako židé, vysvětluje, že i oni jsou dědici těchto zaslíbení daných Abrahámovi, právě skrze víru. Ne skrze obřízku, jak to někteří v té době vnímali, ale skrze víru:

A proto (se člověk stává dědicem) na základě víry, a tím z milosti, poněvadž tak je ono zaslíbení jisté pro všechny potomky, a to nejen pro ty, kteří mají Zákon, ale i pro ty, kteří mají víru jako Abrahám. Vždyť on je naším společným otcem - jak stojí v Písmu: 'Ustanovil jsem tě za otce mnoha národů' - před Bohem, kterému on uvěřil, že oživuje mrtvé a volá k bytí to, co není.

A proč o tom všem tady dneska mluvíme? Myslím si, že je důležité, abychom věděli, kde má naše víra kořeny a jaká zaslíbení se na nás vztahují. Čeho jsme vlastně dědici. Před Abrahámem totiž to, čemu dnes říkáme víra, tedy ten vztah důvěry mezi člověkem a Bohem, vůbec neexistoval. Lidé se snažili si ty bůžky (plodnosti, války, zdraví apod.) držet spíš od těla, aby se jim moc nemíchali do života. Pálili jim tedy kadidlo a přinášeli oběti, aby dosáhli tohoto cíle. Ale najednou se v srdci Abraháma ozývá hlas, který ho zve do důvěrného vztahu. Vztahu důvěry, který pak Ježíš Kristus krásně představuje jako vztah Otce a Syna a to v tom nádherném příběhu o Milosrdném Otci v evangeliu. My dnes víme, že se nemusím Boha bát a mít z něj strach. Nebo se to aspoň učíme. Snažíme se Boha vnímat jako otce, který má rád své děti. A proto nás Ježíš naučil tu krásnou modlitbu „Otče náš.“ Víra je tedy pro nás skutečným zdrojem požehnání. A to spočívá ve vědomí, že na tento složitý svět nejsme sami, že máme někoho, kdo nás vede, kdo je nám Cestou, Pravdou a Životem. Kdo nás nenechá se topit v hlubinách nejistot a zmatků. Kdo je pro nás též nadějí, že vše jednou dobře skončí a my spočineme v láskyplném náručí Otce, ke kterému svým životem směřujeme.

Každému z nás tedy ze srdce přeji, abychom si toto zaslíbení, vědomí láskyplného Boha, který se nám ukázal ve svém vtělení, Ježíši Kristu, stále připomínali a to i ve chvílích, kdy se zdá, že nespravedlnost vítězí a že se mají lépe ti, kteří podvádějí. Ať i tato postní doba je pro nás obdobím, kdy v sobě znovu vztah k tomuto Bohu obnovíme a kdy si znovu uvědomíme, že právě On zvítězil nad světem.

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Naše farní stránky: