Hlučín - Darkovičky 13. 2. 2011

Drahé sestry a bratři!

Dnes máme před sebou téma o rozhodování. Zkusíme si říci pár slov k rozhodování jako takovému a pak se budeme též bavit na téma, zda vůbec má smysl se rozhodovat, jestli je Bůh vševědoucí? Vždyť stejně ví, jak se rozhodneme. A proč se vlastně rozhodujeme? Kvůli Bohu anebo kvůli sobě? To je pár otázek, které v nás mají provokovat k přemýšlení. Píše se o tom v dnešním prvním čtení. Slyšeli jsme, že:

Bůh před tebe položil oheň i vodu, vztáhni ruku, po čem chceš. Před každým je život a smrt, každému dá (Bůh) to, co kdo bude chtít. Převelká je moudrost Páně, je všemohoucí a všechno vidí. Jeho oči (hledí) na ty, kdo se ho bojí, on zná každý lidský skutek.

Zkusíme se nad tím dnes trochu společně zamyslet.

Co se týče rozhodování tak všichni tušíme, že je třeba se rozhodovat pro dobro. Rozhodujeme tedy vůlí a rozum, neboli intelekt nám předkládá argumenty, na základě kterých pak rozhodnutí děláme. Samozřejmě, že tam je ještě spousta dalších vlivů, jako jsou emoce, zkušenosti, pokušení apod. Je dobré ale udělat vše proto, aby měl rozum správné argumenty pro vůli, která pak rozhodnutí učiní. Dneska ty argumenty máme jednoznačné. Život nebo smrt.

Pak zde máme zmíněnu též tu „moudrost Páně“, která dá každému, co chce. Ta moudrost spočívá opět v lásce. Je to vlastně dar svobodné vůle, kterou jsme od Boha dostali, a na základě které se můžeme rozhodovat. Bůh ve své moudrosti a lásce nikoho k ničemu nenutí. Jednak by to asi bylo zbytečné, protože by nás tím postavil proti sobě a pak také chce, abychom se pro něj, jinými slovy pro to dobro, svobodně rozhodli. Samozřejmě že lze udělat i opačné rozhodnutí a Bůh ho vždy respektuje. Kdyby to naše špatné rozhodnutí zvrátil, popřel by tím svůj dar svobodné vůle a pak nakonec i sám sebe. Protože je Láska.

No a pak tu máme ještě zbytek toho textu prvního čtení, kde vidíme Boží vševědoucnost a všemohoucnost. A s ní se pojí odvěká otázka nás lidí. Už jsme ji zmínili na začátku. Jak to vlastně je? Má smysl se rozhodovat, když Bůh stejně ví, jaké to rozhodnutí bude? Proč máme v sobě bojovat ty zápasy s pokušením? Nebylo by jednodušší, aby Bůh od nás tu zodpovědnost a námahu rozhodování odňal? Asi by to opravdu bylo pro nás snazší. Ale pak bychom opravdu byli loutky, které Bůh vodí na provázku, aby správně zahráli svou roli. Tento poměr Boží vševědoucnosti a všemohoucnosti a naší svobodné vůle, smysl našich vnitřních zápasů o dobro a zlo, o to jakou cestu zvolit, je velikým tajemstvím. Nejsem schopen tyto otázky zodpovědět a myslím si, že nikdo na této zemi. Odpovědi na tyto otázky patří do šuplíku tajemství Boží podstaty a proniknutí Boha jako takového a my lidé absolutně nemáme na to, abychom to dokázali. Je to tak trochu srovnatelné s tím, jako kdyby přeslička chtěla pochopit člověka. Jsme úplně jiného řádu než je Bůh a nedělejme si ambice, že se nám někdy podaří pochopit Boha.

Ale přesto mám k tomuto téma rozhodování jednu poznámku. Myslím si, že všichni, jak jsme tady, jsme poznali, že i když to rozhodování co je pro mě a můj život dobré a co špatné není jednoduché a rádi bychom to přenechali jiným, nás vždy trochu posune dál. I když se třeba rozhodneme špatně a pak neseme důsledky svého rozhodnutí, tak i díky těmto svým pádům stále více poznáváme Boží lásku. Tyto vnitřní zápasy, které bojujeme, a buď v nich vítězíme anebo prohráváme, nás posouvají dál jako lidi. To je aspoň moje zkušenost. Samozřejmě, že lepší by to bylo bez těch proher.

Zkusme tedy i to, co nám dnes říká Pán v evangeliu, i celé Ježíšovo učení brát jako argument pro náš rozum, aby se pak vůle dokázala rozhodnout správně. A jak říkají mnozí otcové církve. Rozhodovat se je potřeba. Nemůžeme stát někde na rozcestí. Naše slova ať tedy jsou ANO, ANO, NE, NE!