Hlučín - Farní kostel 23. 1. 2011

Drahé sestry a bratři!

Dnes tu máme téma vyplývající z dnešního evangelia. Budeme hovořit o apoštolském charakteru církve. Je to jedna ze známek církve, které vyznáváme v modlitbě „Věřím v Boha“. Říkáme tam, že církev je jedna, svatá, všeobecná a apoštolská. A dnes tedy budeme mluvit o tom jak a proč je církev APOŠTOLSKÁ.

Tak církev je apoštolská jednak proto, že je postavena na dvanácti základních kamenech, což jsou apoštolové. Oni byli Ježíšem posláni. Řekl jim „Jděte a učte všechny národy a křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“ Pak je apoštolská též proto, že má apoštolského ducha a jako celek též pověření k apoštolátu. Tedy hlásat Kristovo království nemají jen apoštolové, nebo vlastně dnes spíš jejich nástupci, biskupové, ale na apoštolském poslání máme účast všichni. A to skrze křest. Už jsme o tom tady povídali. Když jsme při křtu byli mazáni křižmem, tak skrze toto pomazání jsme voláni k tomu, abychom byli spolu s Kristem králové, kněží i proroci. A právě ta účast na prorockém poslání nás vede k tomu, abychom vydávali svědectví o Ježíši, jinými slovy, abychom šířili to, co jsme sami dostali. A tak připravovali cestu pro Boží milost i u těch, kteří jsou okolo nás. V tomto jsme tedy i my apoštoly.

Další věc, o které bychom dnes měli mluvit a to v souvislosti s apoštolským posláním církve je tzv. APOŠTOLSKÁ POSLOUPNOST. Hned vysvětlím, o co jde. Jedná se vlastně o to, že apoštolská moc, kterou svěřil Kristus sboru dvanácti apoštolům, se předává, a to skrze obřad vkládání rukou, na další a další. A dá se to i doložit, že ta apoštolská moc skutečně byla takto nepřerušeně předávána až do současnosti. A naše katolická církev, ovšem ne jako jediná má opravdu ten dar. Je důležité, aby biskupové měli tuto posloupnost, a oni samozřejmě tuto kněžkou moc předávají nám kněžím a jáhnům. Ale v plnosti ji mají pouze biskupové, takže jen oni ji mohou předávat dál. Tato apoštolská posloupnost nám pak dává moc platně vysluhovat svátosti. Tzn., že jen my můžeme proměňovat chléb na Kristovo tělo a víno na Kristovu krev, jen my můžeme zprostředkovávat odpuštění hříchů. V těch církvích, které nemají apoštolskou posloupnost tak tam nemají Eucharistii, nemohou přivolat odpuštění hříchů apod. I když ty obřady vypadají úplně stejně, bez tohoto předání moci to nelze. Tato posloupnost nám také dává účast na řídící pravomoci, tedy že můžeme a vystupujeme ve shromáždění ve jménu Krista, jako hlavy církve. Biskupové, díky plnosti svátosti kněžství mají ještě větší pravomoci a úkoly ve společenství a samozřejmě též větší zodpovědnost. A proto je moc potřeba se za svého biskupa modlit a vyprošovat mu sílu a otevřenost Duchu Svatému.

A ještě pár slov o apoštolátu. Jak už jsem řekl v úvodu, tak jsme k tomu povoláni všichni. A to díky účasti na Svátosti křtu. Každý z nás má povinnost, tam kde je se snažit vydávat svědectví o své víře o Bohu, který je láska. A chtěl bych podoktnout, že kdysi skutečně největší tíha této zodpovědnosti byla na kněžích, protože nás kdysi bylo hodně a byli jsme běžnou součástí této společnosti. Ale dnes se přesunula na vás. Protože vy jako laici jste se dostali do první linie evangelizace. Vaše svědectví má v tomto světě mnohem větší váhu než to naše. Od nás se to samozřejmě očekává, protože my jsme přece za to placeni. Ale váš apoštolát je dnes mnohem přesvědčivější. Právě tam, kde každý z vás žije a působí. A tak bych vás skutečně chtěl k této zodpovědnosti pozvat. My kněží vás v tom samozřejmě nechceme nechat. Ale bez vás se prostě neobejdeme. Dnes je důležitý každý člen církve. Nejen ti, kteří stojí včele. Nebojme se tedy odpovědět na Ježíšovo volání. Možná stojí na břehu našeho života, dívá se na nás s láskou a zve nás, abychom se i my chopili sítí církve a stali se rybáři lidí. Nemějme strach jít za ním.  A vydejme se v jeho stopách s ochotou.