26. 9. 2010 Hlučín Darkovičky

Drahé sestry a bratři!

Dnes máme také velmi zajímavé téma, protože se budeme bavit o papežské neomylnosti. Vycházíme z druhého čtení, kdy apoštol Pavel povzbuzuje Timoteje, svého žáka a biskupa k tomu, aby:

„...uchoval nauku bez poskvrny a úhony až do slavného příchodu Páně."

Papežská neomylnost je tématem, kterému moc lidí nerozumí a mnohdy se tento článek naší víry těžko přijímá. Jedná se vlastně o to, že papež spolu s biskupy, ale i sám o sobě je neomylný ve věcech víry a mravů. Takto tento článek víry ustanovil První vatikánský koncil v druhé polovině 19. století, a způsobilo to mnoho zajímavých a bouřlivých debat, zvláště v nekatolických kruzích, ale i mezi katolíky, z nichž některé dokonce vedly až k církevnímu rozkolu, tedy vzniku tzv. „Starokatolické církve", která právě tento článek víry odmítá. Samotný článek víry zní tedy takto:

Kážeme a určujeme za Bohem vyjevené dogma, že rozhodne-li římský pontifex ex cathedra, to jest, využije-li své hodnosti pastýře a učitele všech křesťanů, dané jeho apoštolskými povinnostmi, vymezí doktrínu víry a morálky závaznou pro veškerou církev, s pomocí Boží, přislíbenou mu blahoslaveným Petrem, vládne neomylností, již svatý Spasitel s potěchou udělil církvi vymezením doktríny o víře a morálce, a tudíž taková rozhodnutí římského pontifika jsou nezměnitelná ve své podstatě a jsou rozhodnutím církve.

Co s tím? Jak tomu rozumět? Já jsem nad tím též dlouho přemýšlel, protože se mě na to mnoho lidí ptalo a nevěděl jsem, co jim k tomu říci. Pak jsem přece jen našel určité vysvětlení a to jednak ve svém vlastním životě, ale i v Písmu svatém, kde Pán svěřuje Petrovi tento zodpovědný a náročný úřad. Je to úryvek z evangelia apoštola sv. Jana, kdy úplně na konci, v 21. kapitole, Petr před Zmrtvýchvstalým znovu vyznává lásku. Ježíš se ptá Petra celkem 3x a Petr též třikrát odpovídá. Je zajímavé, že až potřetí mu svěří pastýřskou službu. Porozumění najdeme v řeckém textu, protože ten český to nedokáže přesně přeložit. Pán se totiž ptá Petra 2x na lásku až k smrti a potřetí se ho ptá na lásku jako k příteli. A Petr si až potřetí uvědomí, že zatím není schopen pro Pána dát život, že ho má rád jako dobrého přítele či otce. A po tom, co si Petr uvědomil svou slabost a možnost selhání mu Pán svěřuje tuto náročnou a zodpovědnou službu. Protože už si je jistý, že se Petr bude jo sakramentsky snažit, aby byl ve spojení s Pánem a tak dostál pověření, kterému Pán svěřuje.

No a stejné to bylo se mnou a věřím, že i s každým, kdo přijímá nějaký zodpovědný úkol. Všichni poznáváme svou slabost a to jak snadno dokážeme selhat. A víme, že bez spojení s Pánem bychom těžko dostáli službě, kterou nám Pán skrze ruce a pověření biskupa, svěřil. Je nám jasné, že sami jsme nic. Jedině s ním můžeme konat to, co konat máme. A můžu vám říci, že čím déle jsem v této kněžské službě, tím mi to víc dochází.

A sám, díky této své zkušenosti trochu více chápu, co leží na bedrech biskupa anebo papeže. A trochu si i dokážu představit, že se určitě před přijetím volby každý z papežů posledních staletí modlil jako o život, protože moc dobře věděl, co ho čeká a co mu Pán klade na bedra.

Co říci závěrem? Nevím, jestli se mi podařilo vám trochu přiblížit to, co to je papežská neomylnost a v čem spočívá její tajemství. Osobně si myslím, že právě veliké pokoře a vědomí své vlastní slabosti a následné spolupráci a otevřenosti Duchu Svatému. Jedině tak jsme schopni připustit skutečnost, že skrze nás, kteří jsme přijali službu v církvi, mluví a koná Bůh. A řeknu vám, že z toho jde vždycky mráz po zádech, když poznáte, že to tak opravdu je.