Považuju za veliký dar a milost, že jsem se mohl zúčastnit pohřbu zakladatelky Díla Mariina - Hnutí Fokoláre, Chiary Lubichové. I když to znamenalo také i nějaké ty oběti.

Pohřeb se konal v Římě, v bazilice sv. Pavla za hradbami. Zádušní mši svaté předsedal Kardinál Tarsicio Bertone, státní sekretář státu Vatikán (může být chápáno i jako ministerský předseda) a byl to pro mne velmi silný zážitek od začátku až do konce.

První můj dojem byl velmi jasný. Ani mi nedocházelo, že jsem na pohřbu. Nikdo nebyl smutný, ale bylo tam možno cítit atmosféru zmrtvýchvstalého a to i s radostí, která ke Vzkříšení patří. Troufám si tvrdit, že všichni jsme pociťovali velikou vděčnost Bohu za její život a za spiritualitu, kterou skrze ni Bůh dal tomuto světu.  A  toto poděkování tam zaznívalo od všech řečníků a  je nutno dodat, že nejen od členů  duchovní rodiny Chiary. Velmi silně jsem, i jako kněz katolické církve, vnímal příspěvky a projevy zástupců 4 velkých monoteistických světových náboženství a pak také i některých velkých proudů evangelických církví. A velmi silný byl i v tomto kontextu pozdrav a upřímné poděkování zástupce islámu, který v papežské bazlilice děkoval ženě a katoličce. A korunou všeho pak bylo i poselství papeže Benedikta XVI.

Toto není samozřejmě muslim, ale budhistický mnich, který zemřelou doslova ve svém poděkování  oslovil "Maminko Chiaro ..."

Při zádušní mši koncelebrovalo asi 600 kněží, přibližně 80 biskupů a okolo 20 kardinálů.



Rozloučení se také účastnilo i mnoho osobností společenského života. Na obrázce jsou mnozí starostové italských měst a obcí.


A co říci závěrem? V titulku jsem použil sousloví "POHŘEB NEBO SLAVNOST?" Musím dodat, že pro mne, jako pro katolického kněze a člena duchovní rodiny Díla Mariina - Hnutí Fokoláre, to byla spíše slavnost. SLAVNOST VZKŘÍŠENÉHO. A když jsem viděl  tváře a projevy ostatních, bylo mi jasné, že to tak nevnímám jen já, ale i většina účastníků, kterých podle mých odhadů mohlo být i 25.000 a vím jistě, že přijeli z celého světa.

Ať tedy dokážeme žít a svědčit o Vzkříšeném jako Chiara Lubichová. A ona to dokázala skutečně po celém světě. I po své smrti.

A nakonec ještě pár fotografií.



Tot je pohled do zcela naplněné (asi 15.000 lidí) Baziliky sv. Pavla (druhé největší v Římě), která má též ekumenický charakter (v r. 2000 v ní otevírali Svatou bránu 4 předatvitelé různých křesťanských církví).



I okolo Baziliky mohlo mnoho lidí sledovat dění uvnitř skrze multi obrazovky. A jak je vidět, bylo jich určitě víc než uvnitř.



Rozmanitost hostí i jejich oděvů byla opravdu veliká a pestrá. Tady jsou vidět i králové - fonové - jednoho afrického kmene z Kamerunského pralesa, který v 70-tých letech minulého století členové Díla Mariina zachránili od vymření.



A tady je poněkud (o krok vpředu) Romano Prodi a před ním (2 bílé hlavy) jsou evangeličtí biskupové. Jeden anglikánský a druhý reformovaný.

Jinak více fotografií a nejen z pohřbu, ale i z rozloučení je zde.