Dnes, tak jako každý den jsem ráno vzal do rukou brevíř a jako kněz církve jsem se začal modlit. Je to už takový návyk, ale snažím se pokaždé si uvědomit, že je to setkání s Pánem mého i našeho života, a že ke mě skrze verše žalmů, a i jiné texty promlouvá. Dnes to byla z Jeho strany velmi silná řeč.

Součástí té naší modlitby je i tzv. Modlitba se čtením, kde jedno čtení je z Písma a jedno čtení z nějakého jiného textu v tradici církve. Dost často to jsou slova některého z Církevních otců (biskupů a nebo jiných významných lidí v bohaté historii naší církve). Dnes nám církev předložila text sv. Bernarda, opata. Je nadepsán titulem: Kde je velké provinění, tam je ještě větší milost.

Chci se s vámi o ten text podělit, protože jsem jednou kdesi slyšel, že když si necháš chvíli, kdy se tě dotkl Bůh pouze pro sebe, brzy se ztratí. Když ji nabídneš někomu dalšímu, zůstane dlouho a ještě se rozmnoží. Je to nakonec i podle slova samotného Pána:  "Dejte a bude vám dáno." Ale je důležité dávat nezištně. A tak doufám a věřím, že to někoho povzbudí a dodá naději do dalšího života.

Takže text onoho čtení je zde:

Z kázání svatého Bernarda, opata

(Sermo 61, 3-5: Opera omnia, 1839, 1, 2, 3033)

 Kde je velké provinění, tam je ještě větší milost

     Kde jinde je bezpečný a jistý úkryt i odpočinek pro slabé než ve Spasitelových ranách? Tím bezpečněji tam mohu přebývat, čím víc je Spasitel schopen nás zachránit. Svět kolem nás hlučí, tělo nás svírá, ďábel klade nástrahy. Já však neklesám, neboť mé základy stojí na pevné skále.' Zhřešil jsem velkým hříchem. Svědomí bude znepokojeno, ale nezděsí se, protože budu mít na paměti Pánovy rány. Vždyť přece byl zraněn pro naše nepravosti? A co je tak smrtelné, že by to nebylo Kristovou smrtí ze smrti vysvobozeno? Když si tedy uvědomím, že existuje tak mocný a účinný lék, nemohu se už děsit žádné zlé nemoci.
     A proto je zřejmé, že se mýlil ten, který řekl: Větší je má nepravost, než abych si zasloužil milost.' Jsme přece údy Kristovy a jako nepřísluší údu, aby rozhodoval o záležitostech hlavy, tak ani my nemůžeme rozhodovat o tom, co si od Krista zasloužíme, a hovořit o něčem, co není naší, ale jeho věcí.
     Já však s důvěrou čerpám ze srdce Páně to, čeho se mně samotnému nedostává, protože on oplývá milosrdenstvím a je mnoho míst, z nichž toto milosrdenství prýští.
     Probodli jeho ruce i nohy,' otevřeli bok kopím a z těchto štěrbin mohu sát med ze skály a olej z kamene nejtvrdšího, to znamená okusit a vidět, jak dobrý je Pán.'
     Přemýšlel a jeho myšlenky byly myšlenkami pokoje, ale já mu nerozuměl. Neboť kdo pochopil myšlení Páně? Kdo mu byl rádcem?' Hřeb, který vše proniká, se mi však stal otvírajícím klíčem, takže vidím vůli Páně. A co mohu vidět tím otvorem? Křičí hřeb, křičí rána, že v Kristu je skutečně Bůh usmiřován se světem.' Meč pronikl jeho duši a přiblížilo se jeho srdce, takže již nemohl nemít soucit s mojí slabostí.
     Zákoutí nitra se ukazují skrze otevřené rány těla. Ukazuje se ono velké tajemství lásky, ona hlubina milosrdenství našeho Boha, s kterou nás navštívil ten, který vychází z výsosti. Cožpak rány neodhalují nitro? A z čeho jiného než z tvých ran by jasněji vysvítalo, Pane, že jsi dobrý, shovívavý a nejvýš milosrdný? Neboť nikdo nemá větší slitování než ten, který pokládá svůj život za ty, kdo propadli smrti a byli odsouzeni."
     Takže mou odměnou je slitování Páně. Nepostrádám zajisté odměnu, stejně jako on nepostrádal slitování. A jako je hojné slitování Páně, tak i já mám hojnost odměny. Vždyť jsem si přece vědom mnoha provinění. Kde se však rozmnožil hřích, tam se v míře ještě daleko štědřejší ukázala milost. A jestliže Hospodinova láska je od věků na věky," také já na věky chci zpívat o Hospodinových milostech. A co moje spravedlnost? Hospodine, budu hlásat jedině tvou spravedlnost. Ta je totiž i mou spravedlností. Neboť ty sám ses mi stal spravedlností od Boha.

ZPĚV PO ČTENÍ 

Iz 53,5; 1 Petr 2,24

Byl proboden pro naše nepravosti, rozdrcen pro naše zločiny, tížily ho tresty pro naši spásu, jeho rány nás zdravily.
On sám na svém těle vynesl naše hříchy na dřevo kříže, abychom byli mrtví hříchům a žili spravedlivě. Jeho rány nás zdravily.

Tak věřím, že i vy, kteří jste zabloudili na tento blog zavnímáte, kdo je Bůh a jeho SYN. Kéž toto vědomí jeho Lásky k nám je pro nás posilou do našeho života.